Jdi na obsah Jdi na menu

Mimořádné příběhy

PUL ROKU S BABIČKOU JE PRO NÁS OČISTEC                             17.10.2019

Od říjnma don konce dubna bydlí už několik let manželčina matka. Na vesnici kde žije, je to pro ní těžké období. Musí se topit v kamnech a s bolestivýma nohama to nezvládá.

Ty měsíce od jara do púodzimu jsou obtížné také pro nás. Starat se o ní by nemusel být problém, dělali bychom to i rádi. Vždyt je to babička našich dvou dětí a maminka mojíé manželky, nevadila by nám ani to že spí v obývacvím pokoji,. jinde místo nemáme. Oželeli jsme sledování televize, stejně tam nic pořádného nedávají, protože babičku to ruší.

Jenže ona je stáíle nespokojená. Dřív to s ní jakžtakž šlo, ale časem se to začalo zhoršovat. Jídlo je bud málo slané, nebo moc slané. Zeleninu nejí takže jí manželka vaří zvlášt, a protože pracujeme, připravuje pro ní jídlo i na následující den.

Babička nás neustále péruje uf to je vedro, otevřete to okno. Otevbřeme okno a za chvíli to je zima jako na sibiři. Nemužete to okno zavříct, chcete abycvh nastydla. Jo jo to by se vám hodilo kdybych umřela.

Snad nejvíc to odnášejí naše děti. To je hruza jak jsou nepořádné. Andulo ( to je moje žena), proč jim neřeknes aby si uklidili v obýváku to lego. Copak nemají svůj pokoj? Taklových penět co ty hračky stojí. Ropzmazlené jsou ty vaše dětičky. Myslíte si že si toho váží kdepak. Jednou vám to vrátí budete se divit.

POsledně mně osmiletá dcera zatáhla do dětského pokoje. Tatínku můžu se tě na něco zeptat? Jak dlouho buse u nás babička ještě vopruzovat?

Tahle babička si s vnoučaty nehraje, nevypráví jim pohádky a jen pořád poučuje, kádá, stěžuje si a skuhrá. Snažíme si najít nějakou společnou rodinou zábavu, abychom jí zapojili ale je to marné. Existuje vůbec způsob, jak chování takového člověka změnit? Nebo se mákme změnit my ale jak?

                                                                                                                          RADOVAN PRAHA

Vážený pane psychologie je obor, který jen pracně dokazuje platnost lidových příslováí,. Třeba že starého psa novým kouskum nenaučíš. Babička mi snad to psí přirovnání promine. U vás doma se zřejmě poněkud nudí a tak si všímá. Především toho co lůze kritizovat. Cio by se dělo, kdyby jste jí prověřovali nějakými ukoly, třeba at něco dobrého uvaří. platí že tatíž herci budou v totožných kulisách hrát tutéž hru- Herce těžko vyměníte, možná by se však dalůo zapracopvat na lulisách-

Deklarovaným důvodem jejího azylu je náročnost topení v kamnech. Možná by stačilo pořídit jí mémně náročné vytápění, domu jí zvát třenba pouze na vánoce.

Za dlouhých zimních večeru by jste pak bez babičky mohli řešuit problém témjněř nerudovský kam s ní, až přestane být soběstačná.

 

 

 

MÍT TROJČATA MUJ MANŽEL NEUSTÁL                           10.10.2019

Mám osmiletá jednovačená trojčata, holky. Dalo by se říct že šlo o zázrak, otěhotněla jsem přirozenmě- Ale ne každý zázrak přináší absolutní štěstí.

Zpráva že čekáme trojčata, zaskočila mně i manžela. Jak proběhne těhotenství? Bude všechno v pořádku a kak to zvládneme? Zpočátku jsem byla vyděšenější než manžel. Neboj zvládneme to uěšoval mně.

holčičky se narodili o tři neděle dřív císařským řezem, pár týdnu si pobyli v inkubátoru, ale byli v pořádku a prospívali. Když jsme si je odnesli domu, nastal mumraj. Tři miminka najenlou a já nezkušená osmdvacetiletá prvorodička. Babičky sice pomáhali ale ještě chodili do práce, takže i pro ně to bylo náročné.

Také manžel po práci pomáhal. Alůe byl unavený a časem začal být rozladěný. Jednou proneslů poznámku která mně velmi ranila- kdyby byl alespoň jeden z nich kluk.

Rozplakala jsem se. Copak jsou kluci lepší? Co je na holčičkách špatného? Ty je nemáš rád? On na to že je má rád, ale čtyři ženské tedy včetně mně, na jednoho chlapa to je prostě moc. Těšil se že alespoň jedno dítě bude kluk. Budou spolu chodit na fotbal.

Sotva holčičky začali lézt, nevěděla jsem kam dřív skočřit. Bylo to náročné ale na druhou stranu i krásné. Tři kouzelné holčičky.-

Zato manžel to nesl těžce. Neměla jsem na něj už tolik času, musel se naučit žehlit si košile a chodit nakupovat. Často jsme se hádali. Dřív museli ženské zvládnou třeba ař šest dětí. a ty nezvládáíš tři. Nějak zapoměl na to že to jsou  trojčata.

Z právce se vracel čím dál tím později. Šlo mu na nervy, jak po něm holčičky lezou a vyžedují pozornost., Všude byli hračky a v koupelně viselo prádlo. Chod domácnosti i náš život se musel podřídit dětem. A on to neunesl.-

Když byli dcerkám tři roky, sbalil si věci a odešel. Zustala jsem s nimi sama. Krátce po tom požádal o rozvod ale táhlo se to, protože jsem nesouhlasila. Nakonec u soudu zamával nějakým potvrzením, že je psychicky nemocný. Rzvedli nás. Platí slušné alimenty a děti pravidelně navštěvuje, ted už si s nimi rozumí ale stejně,  zachovává se takhle slušný a zodpovědný chlap?

                                                                                                                         BOHUMILA PARDUBICE

Vážená pani milá Bohumilo, slušný a zodpovědný chlap se tak nezachová. Tomu vašemu budiž přečteno ke cti, že jak píšete, platí slkušné alimenty a děti pravidelně navštěvuje.

Zvažte zda by se vám neulevilo víc, kdyby je nenavštěvoval, ale bral si je tu a tam někam pryč. Zda by jste tak neměla víc času na sebe. Jeho tvrzení že by vše bylo jinak, kdyby jste měli alůespon jednoho synka, berte s rezervou. Což platí i pro jeho slovní exkurze do minulosti, kdy se žena musela diokázat o šest a více dětí. možná to dokázala,. zvláště když mezi nimi byl větší věkový odstup a starší mohli vypomáhat s mladšími.

Nehledejte chybu u sebe, tu radost mu nedělejte,. To on situaci nezvládl. Možná do hry vstoupila nějaká manželova externistka. Nwejlépe bezdětná a dobře situovaná. U ní by měl svůj kýžený klid zatím.

 

 

 

ODPUSTIT RODIČUM JEŠTĚ NEDOKÁŽU                                 19.9.2019

Bylo mi patnáct když moje maminka spáchala sebevraždu. . Kvuli tátově nevěře,. V té době už s tou jinou ženou čekal dítě-

Od té doby uplynulo dalších patnáct let. Je mi třicet a déle než dva roky žiju s Jiřím. Máme hezký vztah. Jíří by sio mně chtěl vzít, ale já stále pochybuji,. Miluji mně dooprtavdy co když za patnáct let?

Protože se mi pokaždé vynoří ta vzpomínka, , táta oznamujwe mámě, že miluje jinou ženu a čeká s ní dítě. Máma se hroutí. Objímám jí a utěšuji, ale ona mně s pláčem odstrčí. Pak si vezme klíče od auta a oznámí že jede na chatu. Odjede ale už se nevrátí. Táta se za ní vypraví až druhý den večer,. Je pozdě máma se předávkovala léky.

Pláču jsem k neutišení. Jak mi to mohla udělat? Top jsem pro ní tak málo znamenala? Tak málo mně milovala.

Nenávidím tátu jak nám to mohl udělat? sTĚHUJI SE K TETĚ  tátiově ségře. Je to jediný člověk který m,i rozumí, chápe mojí bolest a zoufalství.

Korumu tomu nasadí babička tátova máma. Přijede za námi a přemlouvá mně abycvh se vrátila k tátovi. Ty se netěšíš nas bratříčka zeptá se mně. Jak bych se na to dítě, kvůli kterému máma zemřela mohla těšit? Zblázunila se?

Zustala jsem u tety a osdmítala jsem se setkat s tátou a jeho novou rodinou. Bylo to nejtěžší období v mém životě. Cítila jsem se oběma rodiči zrazená, nwmilovaná. Navzdory všemu jsem dokončila střední školu, našla si zajímavou práci a přítele, rok jsem žila na Novém Zélandu a snažila se zapomenout. A pak se objevil Jiří jako živá voda. Mám ho moc ráda ale ta rána v srdci, kterou mi naši v patnácti zasadili, se ne a ne zahodit. Jiří mi radí, abych vyhledala odbornou pomoc nebo rodičum odpustila,. přijala i novou tátovu rodinu a snažila se jejich jednání pochopit. Jsem přece dospělá. Asi by se mi ulevilo ale já to prostě nedokážu.

                                                                                                                            KAMILA LUHAČOVICE

Milá Kamilo, vaše pocity jsou zcela legitimní. Máte plné právo se cítit rodiči zrazená. Na vašem trápení se podepsali oba. Byli v oné kritické chvíli tak zaujati sami sebou,. že jaksi pozapoměli na vás.

Naštěstí zde byla vaše teta,. Vystudovala jste našla jste si práci a přátele s přáitelem, zvládla rok u proptinožcu a našla si zřejmě docela moudréhop partnera. Rád by vám pomohl a přitom si uvědomuje, že by jste spíš potřčerbovala odbornou pomoc. Ne proto,. aby\ jste už rodičum dokázala odpustit, ale aby jste si dokázala užívat život bez obav, že si je sama něčím pokazíte. Součásdtí takové očisty muže ( ale též nemusí), být přijetí otcovy nové rodiny. Třeba tak, aby jste byla třeba s to poslat otci přání k vánocum nebo narozeninám.- Postačí však, přijmeteli sama sebe jako životaschopnou bytost s oprávem na vlastní spokojenou rodinu.

 

 

 

LÁSKA AŽ ZA HROB                         17.9.2019

Případ s kterým se s vámi podělíkm je smutný, ale i takový osud přináší.

Jana a Eva byli sestrym, které bez sebe neudělali jediný klrok. Jana bylwsa o pět let starší a k mladší sestřičce měla velmi blízko. Když se Eva narodila, Jana mamince pomáhala s její výchovou. Kamkolik šla jedna šla i druhá. Eva měla svou staršív sestru za vzor. Bylo až neuvěřiteolné, že mezi nimi nebyli v podastatě žádné rozepře. Jana byla energičtější, ráznější a rozhodnější. Efva byla po otci klidnější, mírnější a rozvážnější. Proto spolu velmi dobře vycházeli. Když Jana přišla a měla špatnou náladu, Eva se stáhla a vyčkávala, až se sestra uklidní. Zna,li se tak dobře, že nemuseli ani mluvit a věděli přesně, co jedna od druhé muže čekat.

V den svých 18narozenin se Jana sestře svěřila,., že se zamilovala. Její vy\volený byl pro ní princ na bílíém koni. Za měsíc ho přivedla domu a představila ho rodičum a sestře, Roman kj njim začal chodit pravidelně a všichni si velmi dobře rozuměli. Evě v té době bylío třináíct a Romana mělůa jako svého bratra. Po maturitě se Jana rozhodla, že opuhjde na vywsokou školu do Prahy, Bylo to veklmi vážné rozhodnutí, nenbo do té doby se mohli vídat každý den. Romanovi se Janino rozhodnutí moc nelíbilo, ale ta si absolutně nenechala do ničehjo mluvit.

První dny po jenjím odjezdu byli pro Romana velmi těžké. Navíc Jana vekmi brzy zapadla do kolektivu a městzo se jí zalíbilo. I když byli spolu ve spojení deně stýskalo se jim. Slibovali si že jakmile Jana dodělá školu vezmou se.

Zwe začátku jezdívala Jana každý pátek, později jednou za čtrnáct dní a za tři týdny, neboť učení bylo moc a chtěla se škole plně věnovat.  Rman zádal Janu aby jezdila častěji, navbrhoval taklé, že bude jezdit on za ní. Jana vždy odmítala s tím, že nezvládá učivo. Roman se opravdu snažil být trpělivý, až se s ní uvidí. K rodičum Jany a Evy stále stejně rád chodil. Cítil, že to je už jeho domov. Jednou v pátek, když byli s Janou domluveni, ona přesto nepříjala,. nenbot měla před zkouškami, byl Roman smutný. Přišel za Evou a zeptal se jí, zda by se nešla projít, protože je mu moc smutno a nechce sedět doma. Eva přestopže měla také mnoho učení, se na něhjo podívala a když viděla, že Roman opravdu potřebuje pomoc  všeho nechala a šla.

Roman celé odpoledne povídal jak ho trápí, že vztah s Janou nefunguje, jak by měl. Eva ho uklidňovala a utvrzovala že to tak není, že hob sestra opravdu miluje a že dodělá školu vrátí se a vše bude dobré. A takto začala Eva kažřdý den, ač neplánovaně, zastupovat Janu. Její sestra věděla, že Roman chodí s Evičkou každý den ven, a byla dokonce ráda že jí Romana hlídá.

Jednoho večera Eva poprosila Ropmana, jestli by jí neodvezl na zábavu budu rád, a mohu jít s tebou. Než stačila Eva odpovědět odpověděli ropdiče, že buidou velm,i rádi že alespoň dá na Evu pozor. neboť v té době jí bylo sedmnáct. Zábavu si oba velmi užili a když přijeli domu, podíval se v autě Roman na Evu a říká- WEvočko vyrostla jsi v krásnou ženu. Eva zustala jako omráčená a Roman pokračoval- když jsem tě poznal byla jsi ještě dítě. Za tu dobu co k vám chodim, jsi den ode dne krásnější, a to nejen vzhledem ale i duší. Naklionil se k evě a vášnivě jí políbil. Eva polibek přijalůa a vrátila mu ho.

Od té chvílůe se jim převrátil život vzhuru nohama. Zamilovali se do sebe a vůbec nevěděli co s tím. Den ode dne to bylo silnější. Kd\yž měla přijet jANA z Prahy, byla to muka jak pro Evu, která Evu pořád milovala tak pro Romana. Oba se dostali do situace, kterou ani jeden neplánoval a nechtěl.- Přišli to samo a oni si to nedokázali zakázat, i když to několikrát zkoušeli. V tu dobu ke mn+ě přišla Eva do věštíérny.

Ve výkladu byli strašně špatně vykladené karty. Radili jí jít a všše okamžitě na rovinu přiznat. Evo karty vánm radí, abyx jste se vzali oba za ruce a oznámili vaší lásku. V jejich očích se ale objevil obrovský strach.

Eva tak moc trpěla, že hubla před očima a psychicky se zhroutila. Své trápení nedokázala vyřešit, a protožre nechtěla nikomu ublížit, ublížila sobě- spolykala prášky a spáchala sebevraždu. Jana zustala v Praze kde se vdala, Roman zuatal sánm. Tento púříběh skončil tragixky.

Byl to příběh o lásce, která přinesla obrovskou vášen a touhu, dny plné radosti a nakonec smutek, slzy a smutek. slzy a smrt. Prosím a žádám všechny neštastně zamilované, aby nikdy neměli pomyšlení na to,  řešit problémy takovým zpusobem jako EVa. Rodičum už jejich dítě nikdo nevrátí.

 

 

 

RODIČE MAJÍ SPOLEČVNOU DOMÁCNOST ALE VUBEC SPOLU NEMLUVÍ                          12.9.2019

Táta s mámolíou spolu přestali definitivně mluivit před dvaceti lety, když mně a mé srstře dvojčeti,. bylo osmnáct let. Duvod dodnes neznáme, ačkoli máme uř vlastní rodiny. To téma je tabu.

Nicméně nám to komplikuje život. AQčkoli spolu rodiče bydlí, musíme telefonovat každému z nich. Vzkazy si zásadně nevyřizují. Každý má svůj pokoj, což je za tétob situace pochopitelné. V lednici mají oddělůené jíslo ale vaříé ho máma. Tátovu porci pak uloží do krabičky s cedulkou táta,.

Už mohli být dávno rozvedeni, každý si mohl zařídit vlastní život, popřípadě si najít partnera,. Ale oni ne že by šlo o peníze? To si nemyslím. Táta je spolumajitelem prosperující firmy, máma pronajímá domek po babičce a k tomu má velmi slušný duchod,.

Co ale vůbec nechápeme je to, že máma tátovi stále vaří, pere a žehlí. Sestra to vykládá tak že máma se obětuje,m protože táta by nebyl schopen se o sebe sám postarat a zřejmě by zbhynul hlady. S tímj vůbec nesouhlasím. Kdž je táta schopnbý manažer, určitě by se naučil řídit i svojí domácnost. Ostatně má dost peněz na to, aby si zaplatil hospodyni.

Nejhorší jsou rodiná setkání. pokud pojede táta tak jáí nejedu, hlásdí rezolutně máma. A totéž slyšíme od mámy jede taky máma jo? Takl to zustávám doma. Někdy se nevyhnutelnbě setkat musejí třeba o vánocích, narozeninách a podobných událostechj.Ale neprohodí spolu ani slovo.

Trapně se cítíme my jejich dcery, jim je to zřejmě jedno. Atmosféra je hustá a napjatá, dala by se krájet. Nikdo z nás se necítí uvolněne a konverzace vázmne. Situaci nezměnilo ani narození vnoučat,

Vztah rodču ochladl když nám bylo asi jedenáct, ale moc jsme to neprožívali. Nikdy se před námi nehádali a chovali se k nám láskyplně, ovšem každý zvlášt. definitvní konec jakési komunikace nastal v okamžiku, kdy jsme dosáhli plnoletosti. vůbec nechápu jak takhle mohou celé léta žít. Nebo v tom našli určitá zalíbení? Dodnes jsme si na to se sestrou nezvykli. Ale asi nám nezvbývá, než to podivné soužití rodiču přijmou a netrápit se s tím.

                                                                                                                        KAROLÍNA TŘEBÍČ

Milá Karolíno pocit, že my bychom tak žít nemohli, je pouze náš pocit. Pujdeli o někoho na kom nám záleží, míváme potřebu porozumět tomu, co ty dva spolu drží- generujeme ruzné fantazie, faktivcké duvody nám ale mohou unikat. Přitom není radno řešit, co lze udělat pro to, aby spolu žili tak, jak bychom považovali za správné. Zákonitě bychom totiž začali trousit nev\yžádané rady, zdáý se že si vaše rodiče alespoň navzájem neubližují. pokud mají oba své zájmy, práíci a přátelé, mohou často prožívat celkem spokojenou životní etapu.

sebe se ptejte co udělat, aby jste daný stav lépe snášeli. Cítíte li potřebu dát jim svůj názor najevo, pak s nimi mluvte především o svých pocvitecj. Jak je vám nepříjemné být stále ve střehu, že je máte vy i sestra oba rády a co by uvítali oni od vás. Třeba z nich něco vypadne.

 

 

 

ROZVOD ADOPTIVNÍCH RODIČU JE PRO VNUKA TRAUMA                              6.9.,2019

Dcera s manželem se léta pokoušeli o dítě. Nakonec se ukázalo, že to přirozenou cestou nepujde, ale těhotenství nedopšlo ani umělím oplodněním. Nakonmec se rozhodli pro adopci.

Úspěšně prošli všemi byrokratickými procedurami. Nebylo to snadné a trvalo to dlouho, ale nakonec si v náručí odnesli ročního Jarouška. Od první chvíle jsem si ho zamilovala, nikdy mi ani na mysl nepřišlo že je nevlastní. Byl adoptovaný tak byl náš vlastzní, a i když se jednou bude muset dozvědět pravdu. Ta doba byla nekonečně vzdálená.

Jaeroušek rostl jako z vodym, vyklubal se z něj moc pěkný a šikovný klouček a všem nám dělal radost. Nikdy by mně nenapadlo že se situace může změnit. Jarouškovi bylo sedm, let, chodil do první třídy, když se jeho táta Ondřej muj zet, začal chovat odtažitě. K chlapci ale i k mojí dceři Kláře.

Nakonec vyšla pravda venm. Ondřej se zakoukal do jiné ženy. Rozvedené s pětiletou holčičkou. Když Kláře oznámil že se hodlá rozvést netušil, že za dveřmi je Jaroušek. Rozčílené hlasy rodičui ho zarazili, a tak tam zustal stát a poslouchal. Že si chci vzít ženu s dítětem? Alespon vím číé je? O Jarouškových rodičích nevíme nic. Kdo ví co se z něj vyklube,.

Klozuček vstoupil do pokoje, jak mi to vyprávěla dcera celý vyděšený. Já nejsem váš zeptal se. V očích měl slzxy. A tatínek si chce vzít jinou maminku on nás nemá už rád?

Zet zkameněl, ale vypadl z bytu jako pověstný cukrář. Dcera kloučka s pláčem objala a přitiskla ho k sobě. Neboj se jsi muj chlapeček, já tě nikdy neopustím utěšovala ho.

Jak vysvětlit tak malému dítěti takhle složirou situaci. Dodnes to uplně nepochopil. Dcera se s manželem rozvedla, ale musela se s nim soudit o alimenty. Spor nakonec vyhrála. Jarouška Ondřej jednou adoptoval, tak se stal navždy jeho otcem,. Ondřej ale nedá pokoj chce se soudit dál, chce adopci zrušit, vždyt je rozvedený a má novou rodinu ( nové= manželce se podařilo otěhotnět), tak přece nebude živit nějakého parchanta tak to opravdu řekl- který po něm ještě muže dědit.

Vůbec nechápu jak se ve slušném chlapovi, který měl podle znmalcu všechny přerdpoklady být dobrýt otcem, mohl skráývat takový bezcitný miozera,

                                                                                                                         ALENA LITVÍNOV

Vážená pani podobní věci se bohužel dějí. Bezcvitným mizerou však ondřej není kvuili rozvodu, ale kvůli tomu co následovalo. K té snaze vymazat Jarouška z vlastního života je třeba značná vada charakteru. omluvou nemůže báýt ani případný tlak jeho nové partnerky, která nby si přála mít jej pouze pro sebe,. Slušný chlap by se snmažil kontakt se synem udržet, to nejmenší co by pro něj mohl udělat, je snaha poskytnout jemu a jeho matce slušnou životní uroven. pokus o zruušení adopce je naštěstí marný, právně je Ondrova rodičovská povinnost stejná, jako u pokrevního dítěte.

Adoptivní děti by se však měli včas a přiměřenou formou dozvědět pravdu o svém puvodu. Nejen kvůli geneticky podmíněným nemocem,. ale především kvůli tomu,. aby se o adopci nedozvěděli příliš nešetrně.

 

 

 

MOJE TCHÝNĚ SNAD VYPADLA Z PRAVĚKU                 30.8.2019

Nejde mi do hlavym jak tchýně mohla vychovat tak skvělého chlapa, jako je muj manžel. Možná se někdy v dopspíváním obrnil proti jejím představám, jak má vypadat správné manželství.

Tchýně nás navštěvuje zásadně bez ohlášení. zazvoní a stojí u dveří s balíčškem zákusku. Tak vám nesu něco sladkého protože ty Petro, pečeš jenom na vánoce a to sotva dva druhy cukroví pronesla jedovatě. A koukám koš je zase plný prádla. Dej mi žehličku já to vyžehlím. Aby mnbě Jáchym do práce alespoň tu košili v pořádku.

Vrhne na mně vyčítavý pohled. Jsem přece na mateřské, tak by mělo být nažehleno, navařeno aspoň tři hrnce teplého jídla, podlaha by se měla blýskat.

Sedněte si maminko uvařím kafe. Zatím se můžete pomazlit s Lukáškem. Jenže tchýně se nechce potěšit se svým dvouměsíčním vnukem. Ještě bych ho rozmazlila pronese. Ty ho pořád nosíš jako ta gorila Moja, a pak se diviš že nic nestíháš. A už se dere

 

 

 

SOUSED MI P/ŘEBRAL MANŽELA                        13.8.2019

Splnili jsme si s manželem sen. Koupili jsme si na venkově domek a s velůkým zápalem jsme ho začaqli rekonstruovat. Pomoc nám nabídl soused, sympatický chlppík v našem věku.

Jmenoval se franta a byl to takový ferda mravenec,. práce všeho druhu. Nevnucoval se ale přiložil roku k dílu tam, kde bylo třeba.- Navíc s ním byla legrace a já byla spokojená, že manžel bude mít kamaráda, se kterým povede ty chlabské řeči a pujde s ním na pivo. Soused byl svobodný a bezdětný, ale nikdy jsem se nezeptala proč- přišlo mi to neslušné.

Manžel a Franta si opravdu rozuměli. Jak ti se spolu nasmáli.- Vůbec mně nenapadlo, že by v tom mělo být ještě něco jiného než kamarádství.

Soiused k nám moc nechodil kromě dnu, kdy manželovi pomáhal. Zato manžel byl u souseda pečený vařený. Jdu k Frantovi na pivo a kus řeči hlásil mi bujaře. Návštěvy u souseda se protahovali a manbžel se vracíval rozjařený, spokojený- nicméně kromě pusy na dobrou noc se nekonalo nic. Muj muž sec zachumlal d pokrývky a odtáhl se ode mně co nejdál. bylo mi to divné, předtím jsme vedli normální manželský život a najednou nic.

po půl roce jsem začala mít podezření, že se to kamarádství nějak zvrtlo, ale odmítala si to připustit. A jednoho dne se Franta odstěhoval ani se nerozloučil.

Manžel odchod sopuseda těžce nesl. Byl zadzumčivý a nic ho netěšilo-. A nakonec se mi přiznal. S FRantou se do sebe zamilovali. Manžel prý vůbec netušil, že by ho mohl okouzlit nějaký muž, ale stalo se potkal lásku svého života,. 

Byla jsem uplně vyřízená. Manžel byl přece normální chlap, to ten perverzní Franta ho zkazil,. Sedla si k počítači a napsala Frantovi mejlový dopis. A servítky jsem si nebrala, tak jsem byla rozlobená. Muj dopis měl ovšem opačný efekt. Manžel se to dozvěděl a obvinil mně, že jsem mu zničila život a požádal o rozvod. Vůbec jsem to nechápala, vždyt jsme žili léta štsstně jako muž a žena, koupili si domek a splnili si sen a ted tohle.

Málem jsem si oči vyplakala, rozvedli jsme se a manžel se odstěhoval za Frantou, zustala jsem v našem vysběném domku sama. franta ten svůj prodal mám ted nové sousedy,. mladou rodinu se dvěma dětmi. Vyhýbám se jim a ten baráček asi taky prodám.

                                                                                                                         DRAHOMÍRA KOSTELEC NAD ORLICÍ

Milá Drahomíro, váš muž se zřejmě až v kontaktech s Frantou potkal se svou skutečnou sexuální orientací. Ta je sice vrozená a během života neměná, ne vždy se však MUSÍ PROJEVIT.  Společenské tlaky na život v heterogenních vztazích vedou k tomu, že v nich žijí i mnozí homosexuálové. Časem by se asi měnila poloha frekvence sexu. Vy sama by jste se asi trápila tím, že pro manmžela nejste zřejmě dost přitažlivá. Pro vztah s Frantičškem musel udělat významný krok- coming out. Přiznat sobě i okolí svou sexuální orientaci. stačí když připomenete svá vlastní slova- perverzní Franta ho zkazil.

Být gejem nebo lesbou není projevem žádné perverze. Zkluste se seznámit třeba s příběhem herce Honzy Musila-. herce a moderátora. O tom, jak se on i jeho rodina dokázali vyrovnat s jeho pozdě rozpoznatelnou homosexualitou.

 

 

TO JSEM JÁ GÁBINKA!                          7.8.2019

Mám tři děti- nejstarší Gábinku, pak o tři roky mladší dvojčata Lukáše a Marka. Z dvojčat jsou příbuzní ( zejména manželova rodina), úplně na větvi.

Po narození dvojčat jsem měla plné ruce práce,. Sotva jeden klouček usnul, druhý začal řvátl. Na Gábinku už nebylo tolik času jako dřív, kluci mně dávali zabrat.

Vlastně jsem si ani neuvědomovala, že jí tak trochu zanedbávám. Očři mi otevřely až návštěvy příbuzných, kteří se k nám hrnuli. Ahoj Lucko my se na chvíli stavíme., Chceme se podívat na kluky nevadí ti to že ne? Pokaždé jsem to odkývla, bylo mi trapné je odmítnout, ačkoli jsem neměla vuvbec náladu na společenské aktivity. Dveře se skoro netrhly, a všichni se točili jen kolem dvojčat. To jsou krásní chlapečkové. Celí tatínek a už se sm+ějí. Přináščeli dáírky a pořád jen obdivnmě vrněli, jak jsou ta dvojčata užasná.

Jedno odpoledne kdy se zade takhle rozplývali, jsem uslyšela Gábinku. Stále uprostřed pokoje to jsem já Gábinka. Podívejte se na mně já jsem taky tady, sTÁLA TAM OPUŠTĚNÁ,  tříletý brouček v očřích slzičky. Jako bych dostala facku. Málem jsem se lítostí rozbrečela., Sedla jsem si k ní na bobek a objala jí.

Maminko vy už mně nemáte rádi? Rána přímo do srdce. To víš že máme miláčku. Jsi naše milovaná holčička,. Tiskla jsem jí k sobě a dusila lítostí. Jak se asi museůla cítit, když se všechno točilo jen kolem kluku?

Tohle se nemělo stát., Všechny děti si zaslouží stejnou pozornost, stejné prohevy lásky, a my naší holčičku odstrnuli stranou. Návštěvy příbuzných jsem po téhle události zredukovala na minimum. Nemáš jen vnuky, máš taky vnučku vyčinila jsem tchýni,. která se nad kluky rozplývala nejvíc a Gábinku dokonce okřikla, ABY NA NĚ NESAHALA ŽE JEŠT+ NĚCO CHYTNOU.

Tchýně se urazila ale jwe mi to jedno. Gbinku jsem zapojila do péče o mimina, dávám jí najevo, jak je pro mně duležitá a že bez ní bych to nepřežila. Chodíme s kočárkem na procházky, povídáme si. Nezapomenu na večerní pohádku, i když se mi unavou klíží oči. A moje holčička má v rodině zase místo které jí právem náleží.

                                                                                                                                            LUCIE VSETÍN

Milá Lucko vaše Gábinka se v životě neztratí. Není běžné, aby se dítě v jejím věku tak asertivně hlásilo o svá práva. Bohužel si však říct o pozornost i jinak.

Muj letitý kolerga dával rád k lepčímu histirku z vítání občanku, v jejich rodině. Když se mu naerodil mladší bratr,. snažil se ho nejdřív umlátit bejbyflaškou, rodiče mu v tom zlovolně zabránili. Od té chvílůui přestal přijímat potravu, musel být hospitalizován a krmen sondou. Tento způsob jak si říct o zájem těch, kteří jsme až doposud měli sami pro sebe. Nemoc a bezmoc jsou učiné zbraně o záskání pozornostk. Na nás diospěláích by všwk mělo báýt, aby naši pozomci o nbáš zájem bojovat nemuseli.

Narození sourozence připravuje prvorozence o zásadní privilehia. Moudří rodiče se jim to snaží komepenzovat. Pak je šance, že se vše obejde bez slziček a protestních hladovek.

 

 

JSEM NEMOCNÁ ALE JEŠTĚ NE BEZMOCNÁ                          19.7.2019

Mám rakovinu už přešla do metastáz. Léčba je paletativní a já vím, že moc času mi nezbývá.  Cht+ěla bych ho využít co nejvíc,. ale brání mi v tom dcera,

Vzala si dovolenou a pak neplacené volno. Abvy se o mně mohla starat,. Bohulibý záměr, kdyby mi jen nakoupila a uklidila, na to už nemám sílu, ale ještě si uvařím a jsem celkem soběstačná. Byla bych spokojená, kdyby mně dcera pravidelně navštěvovala, povídala si se mnou a něco hezkého mi povídala, ale ona se ke mně navštěvovcala a je horší než klíště.

Je mi stále v patách. Nedovolí mi ani, abych si vyndala hrneček a uvařila kávu. Mami já to udělám, tphle je věta kterou slyším stokrát za den. Jen si lehnu do postele už mně kontroluje, jestli ještě dýchám,. Tváří se jak boží umučení, občas jí ukápne slza a často vzdychá- kdyby tady byl tatínek. Ale on tu není zemřel před třemi lety ale já stále žiju.

Někdy mám pocit, že se tou přehnanou půéčí, která mně obtěžuje a dusí kaje. Než jsem onemocněla moc se o mně nezajímala. Nevyčítám jí to měla svůj život a svboje zájmy,. Maminko udělám všechno aby ti bylo líp,. říká čsto ale ono je to naopak horší. Už mně nebere jako žijící bytost, ale jako člověka se smrtí na jazyku. Nicméně téma smrt je tabu, vůbec se nesmí vyslovit. Vím že umírám,. proto bych si chtěla užít ještě pár drobných radostí,. Ale ona mi to nedovolí. Tohle nejez, tohle nepij, nečti dlouho unaví tě to, pořád mele co nesmim, jakoby mně to mohlo zachránit.

Nepustí ke mně ani kamarádku aby mně neunavila. Připadám si jako vězen a jsem proti tomu bezmocná. Pustí ke mně jen paní zmobilníého hospicu, zdravotní sestru která mi píchá injekce. Je to rozumná ženská, snaží se dceři domluvit ale není to nic platné.

Doma je tak ponurá atmosféra, že se v tom vůbec nedá dýchat, nech mnbě ještě žít, dělat věcio které mně těší, domlouvám dceři,. askle ona se rozpláče, já to s tebou myslím dobře a ty?

I tenhle dopis píšu tajně, i počítač mně podle dcery škodí. Zatím si naštěstí nedovolila mi ho zabavit.

                                                                                               MIROSLAVA ÚSTÍ NAD ORLICÍ

Vážená pani čteteli mojí odpověd pak se zdá, že dcera ještě nepřišla o poslední zbytky zdravého rozumu. Jinak by vám ty dnešní Kvěry zabavila. Nejhorší je že ona to s vámi myslí dobře.

 

 

 

PRVNÍ NEVĚRU JSEM MANŽELOVI ODPUSTILA ALE DRUHOU UŽ NE                         8.7.2019

Vdávala jsem se ve 22letech zamilovaná až po uši. Muj vyvolený mi imponoval vzhledem, byl vtipný a uměl tak vemlpouvabvě vyznávat lásku.

Zkrátka a dobře byla jsem z něj na větvi. líbil se mi i mým rodičum, pusobil spolehlivě a duvěryhodně., Ten se o tebe Blaženko postará, pochvalovala si moje máma, a tak mi uspořádali veselku jako pro princeznu.

V bílích šatech jsem vypadala jako víla, hostu se sešla stovka, pivo a víno teklo proudem, ženich se natřásal jako tetřev aženské ho obletovali. na muj vkus až moc alůe přece nebudu žárlit.

Hostina skončila k ránu, byla jsem trochu opilá a usnula jsem na našem manželském ložýi v manželských šatech. Když jsem se probudila manžel nikde,. Dostala jsem strach, jestli se mu něco nestalo a vyrazila ho hledat.

Našla jsem ho v zahradním altánku v objetí s mojí vlastní sestřenicí, udělala jsem scénu jako z béčkového filmu. novomanžela jsem zfackovala, na sestřenici roztrhala šaty a pak se rozbrečela. Manžel se všelijak vymlouval, byl prý opilí a moje sestřenice ho svedla, ani nevěděl co dělá. odprošoval, kál se a dušoval, že mně miluje, že beze mně nemužer žít, že už to nikdy neudělá- no a já mu odpustila.-

Neuplynul ani pulrok a načapala jsem ho se sousedkou. U nás doma v naší posteli. Tentokrát nepomohla kajícná slova ani sliby. Bylo mi jasné že se takhle chovat bude pořáíd. Že s takovým člověkem žít nechci. Požáídala jsem o rozvod, Ale moje rodiče o tom nechtěli ani slyšet. Prý se t v manželství stává říkála matka, chlůapi už jsou takový, takže mám sklapnou a být hodnou manželkou, manžel přece slušně vydělává, uživí mně a vyveze na dovolenou- tak co bych chtěla víc.

Rozvedli jseme se a rodiče se mnou dlouho nemluvili. V naší rodině se totiž nikdy nikdo nerozvedl, případné nevěry se tutlaly, protože co by tomu řekli lidé a ženská musí něco vydržet jak říká maminka.

Za čas jsem poznala svého současného muže,. Jsme spolu už 25let a máme dvě děti. Jsem spokojená. Píšu to proto, aby se ženy nebály a s nevěrníkem zatočili, navzdory názoru maminek a tatínku. Je to náš život ne jejich. Ostatně i moji rodiče změkli, když se nám narodili děti. Hlavně se nebát předsudku.

                                                                                                                 BLAŽENA VALAŠSKÉ MEZIŘÍTŘÍ

Vážená pani, spojit život se vztahově velmi čiperným manželem není žádný med,. Žít s někým komu nestojíte ani za to, aby své ulety lépe konspiroval, je projevem značné naivity. Domu si milenku vezme jen vzthový kaskadér nebo debil. Nevyžádané rady, které tak ráda generuje vaše maminka, jsou snahou kontrolovat váč život. A zcela mimo realitu jsou úvahy, co by tomu řekli lidé, zpravidla nic.

Nutkavě promiskuitní bývají muži nezralí, nebo ti kteří si takto řeší mindráky, případně ti kteří mají snahu milenku ranit nebo ponížit, každá z uvedených charakteristik je sama o sibě k důvodem k utěku. Naděje že on se časem usadíé je marná. S věkem se naše charakteristiky většinou zduraznují. Z občasného sběratele snadných skalpu se tedy stane spíš sexuální loudil, než usedlí včelař nebo pěstitel bonsají.

 

 

 

SVATBA TAK TROCHU PO SEZONĚ NEBO NĚCO ZA TÍM JE?                  20.6.2019

Já i on rozvedení, tenhle termín mně vždy rozesměje, kolem sedmdesáti. Po několikátém soužití jsme se rozhodli pro svatbu.

Okolí to zpočátku nebralo vážně. Dobrý vtip. Když jsme alex sdělili, že to myslíme smrtelně vážně, ( no kdo by taky chtěl být na smrtelné posteli sám), svět kolem nás se rozdělil na dva tábory. Jeden nám fndí druzíé jen kroutí hlavou.

Kupodivu nám nejvíc fandí mladí. Ty jsio hustá babi jásala vnoučata. Vnučky už přemýščlejí co si vezmou na sebe. Ti starší zejména v našem věku, většinou nechápou svatba. No neříkej mi že se berete z lásky. v tomhle věku? Pravila jsem že i duchodci se mužu brát z lásky ale nevěřila mi.

Následující den jsem se doslechla, že za tím něco bude! Jeda z verzí je že je za tím movitý majetek. To mně pobavilo nejvíc. Muj minulí muž odešel z manželství jen s batohem- peníze v něm nebyli. Byt v osobním vlastnictví přenechal dceři. Já mám sice chatu ale tu jsem v závěti odkázala dětem.

Bydlíme v nájemních bytech. Ale proč bych to těm lidem vykládala stejně by mi to nevěřili. Zkrátka a dobře něco za tím je.

Doletěla ke mně další informace. Prý jsem svého budoucího muže ke svatbě donutila. On je přece takový hodný, podajný a tichý, já energetická a rozhiodná, dala jsem mu prostě nuž na krk.

Další verze- on má skryté konto o kterém bývalá manželka nevěděla. Beru si ho pro prachy,. Podobná verze- já mám nasysleno a pro prachy si on mně bere. Zatím ješzě nepadla verze že se brát musíme, ale to by vzhledem k našemu věku asi nikoho nenapadlo, i když jako žertem prohlásila další sousedka, která nám na rozdíl od jiných drží palce, zázrwky se dějí.

Takže z jedné strany slyšíme že je to super z druhé, že jsme se zbláznili a že to nemáme zapotřebí, můžme přece pěkně dožít na psí knížku,  když už jsme se všemu navzdory dali dohromady a vůbec, v tomhle věku se svatba nesluší, měli bychom si nandat duchodky a svorně nadávat na lidi s politickou situací, jako to dělakjí jiní. Je to prostě hruzam, když jsou duchodci takhle nepřístojně veselí a ješrě se budou brát. Zkrátka něco za tím je.

                                                                                                                            VERONIKA TRUTNOV

Milá pani Veroniko, psychologie už zná několik století pojem prjekce, do jednání druhých trochu promítneme sami sebe. Sá přání, uzkosti a vychytralost. Většina těch nepřejících si zřejmě jen těžko dovede představit, že by se ještě dokázali bezpodmínečně zamilovat a navíc měli potřebu dát té lásce patřičnou právníé podobu. To oni by d toho šli snad jen tehdy, když by to pro ně bylo něčím výghodné.

Na stejném principu jsou založeny i ty sympatie těch nejmladších. Prp ně je schopnost zamilovat se a být co nejvíc púropojen s milovanou osobou naprostou samozřejmostí. A ta svatba. Přece dobráý příležitost poveselit se s přáteli a širšími rodinami. Naštěstí se nezdá, že by jste se nechali okolím odradit či otrávit. Podstatné je, že o pravých důvodech ch\staného snatku víte jen vy dva.

 

 

MANŽELKA PROSAZUJE GANDEROVĚ NEUTRÁLNÍ VÝCHOVU                      13.6.2019

Moje žena patří k těm, které se nechají zmasírovat kdejakým modním trendem, co zaplavují internet. Napřed to byl domácí porod. Ted zase genderově neutrální výchova.

Domácí porod byl pro mně příšerný tzážitek. Trval dvanáct hodin a nakonec jsme stejně skončili v nemocnici. Diobře to dopadlo ale nemuselo. I tak manželka trvala na tom, že i druhé dítě se narodí doma. Tenkrát porod prběhl bez problému zkrátka štěstí, ale manželka začala přemýšlet o tom, zda by nebylo dobré vychovávat děti neutrálně genderově.

Prý se dítě časem samo rozhodně zda je chlapeček nebo holčička. Prcvní dítě je chlapeček druhá holčička- ale protože o tři roky starší brácha si hraje s autíčky, , vláčkay a pořád něco montuje, malá Krstínka\ se po něm opičí. Manželka rozhodla že jí nebudem říkat Týnko ale Chris ( tp si někde přečetla), je to prý neutrální oslovwení a díte se čase sanmo rizhodne zda je kluk nebo holka.

Řekl jsem manželce že se zbláznila. Máme kluka a holku což je dohbře, takhle to určila příroda a by by jsme jí do toho neměli zasahovat.

Manželka se urazila, že jsem konzervativec a že nechá na Týnce ( tAKŽE JÍ OVŠEM nesmím oslovovat), aby se sama ona přiklinila k tomu či onomou pohlaví. Dítět nesmím říkat holka, má právo si samo určit, zda je děvče nebo chlapec.

Obléká jí neutrálně, mluví s ní neutrálně nikdy neřekne, ty moje holčičko, protože co když to není holčička, a my bychom jí do téhle kolonky nutili.

Marně ženě vysvětluji, že hraní si s vláčky a autíčky vůbec neznamená, že se dceřina duše ocitla ve špatném těle, že měla být puvodně kluk jak soudí ona.

Jsem štastný, že se u nás ještě ma,lé děti nepřešívají podle přání pomatených rodiču na opačné pohlaví jak hje tomu v USA. Dokonce už začínám uvažovat o rozvodu, rd se budu starat o svého syna a dceru sám, ale manželka mi vyhrožuje nějakým hnutím třetího pohlaví, které si na mně došlápne, když jí nenechám vychovávat dceru neutrálně. Jsem normální chlap, pracuji jako konstruktér a o tyhle modní trendy se nezajímám, ale přijde mi to ujeté a o proti přírodě, zkrátka vymývání dětských mozku ( některé dospělé už vymyté jsou).

                                                                                                                                     JAROSLAV ROKYCANY

Vážený pane, soužití s takto alternativní ženou, má jedinou výhodu- nebudete se s ní nudit. V akademické rozpravě můžete připustit, že na této myšlence o neutrální výchově možná něco je, vlastní děti ale by jste měl chránit. budou vyrůstat převážně v dvoupohlavním světě. Přijetí hlavní pohlavní idsentity není dáno tím, jak se k dětem chováme a jak je šatíme, oslovujeme a jaké hračky jim dopřáváme. Svou dceru si vychovávejte a oslovujte tak, jak to považujete za přirozené.

Vaše žena se muže pokoušet přimět vás k existenci třetího pohlaví, ne však k tomu, aby jste se bál dcerku povcažovat za svbou holčičku. Natož aby to považovali i prarodiče, určitě její kamarádky. Přírodě není radno odporovat, ignorovat jí nebo se jí snažit poroučet, Ostatně- jak to má s přijetím ženské role vaše paní?

 

 

PRVNÍHO SYNA MNĚ VZALA VODA, A DRUHÝ JE VODNÍ ŽIVEL                           6.6.2019

Prvorozeného synáčka bylo mu devět měsíců, mi odnesla voda přui tragické autonehodě, nikdy na tu hruzu nezapomenu! Za dva roky se nám narodil Vašík, a už od miminka vodu miluje.

Ta autonehoda mně stále pronásleduje ve snech. Přívalový déšť a mokrá silnice.  Smyk- auto prorazilo chatrné zábradlí a zřítilo se do řeky. Nebyla hluboká ale proud byl silný, vtrhl do rozbitého okna a vyrval našeho chlapečka ze sedačky. Nikdy nezapomenu na ten okamžik, kdy nám potápěči přinesli k identifikaci jeho tepláčky. Tělíčško našli až druhý den.

Nebudi popiusovat ty dny naprostého zoufalství. Naštěstí jsem otěhotněla a narodil se nám Vašík. Sotva jsem ho položila do vaničky, plácal radostně ručičkama a smál se. Už tehdy se mně zmocnila uzkost.

Vašík rostl a vodu miloval čím dál tím víc. Sotva uviděl nějaký potuček už se k němu hnal. Já měla z vody hruzu a když pršelo odmítala jsem, se vydat kamkoli autem. Zato Vašík vyběhl na zahradu a hledal kdejakou louži. Zrušili jsme i bazén aby se neutopil, v létě jsem s ním odmítala choditv na koupaliště, aLE nakonec jsem kapitulovala, protože všechny děti se chodili koupat a Vaqšík vyváděl že chce taky.

Bude nejlepší naučit kluka co nejdřív púlavat prohlásil manžel, já souhlasila. Nemužeme ho přece přeed vodou do smrti chránit a čím dřív se to naučí tím lépe.

kluk se naučřil plavat za dvě hodiny. Má talent uaoudil manžel a mně naskočila HUSÍ KŮŽE. Jedno dítě už se mi utopilo, tuhle tu prokletou vodu miluje.

Vašík začal chodit na plavání. Byl mrštný jako ryba, už ve druhé třídě se proplaval do klubu., začal závodit v mladších žácích a začal domu nosit medajle. Kladla jsem si otázku proč? Proč nemuiluje nějaký sport kteráý se hraje na zemi? Proč mi to osud dělá?

už je mu deset, jezdí s klubem na závody po repiobluci a já se snažím jezdit s ním, vždy tam umírám hruzou.- Ted začal skákat z mustku, jde mu to skvěle aler pro mně je to uplný horor. Když se dívákm na ty salta je mi doslova zle.

Nemužu se zbavit strachu že mi voda vezme i druhé dítě. Co když se mu to salto jednou nepovede. Co když se zraní? tyhle myšlenky se pro mně stALY obsesí vím že to není dobře, ale nevim co mám dělat. Mám o syna pořád hrozný strach.

                                                                                                                                        VIOLA PÍSEK

Vážená pani, sotva si lze představit větší trauma nerž umrtí vlastního dítěte. Popkud jsme navíc přímými svědky a do jisté míry i aktéry situace, která nám dítě vzala, trauma se umocnuje. Častou reakcí na stresovou situaci je posttraumatická stresová poruchA.

Potkámeli se s něčím co v nás někdejší otřes přpomene,. může nás to zcela paralyzovat. Pocity uzkosti ve chvíli, kdy se druhý synek ocitne v vodě a nebo v její blízkosti, jsou tak zcela legitimní. Manželuv nápad, že je třeba naučuit syna xo nejdřív plavat, byl jednou z nemnoha konstruktivních cest k překonání někdejšího traumatu. Vaše nepříjemné povcity tím nezmizeli, zasloužíte si všwak uznání, že jste je dokázala navenek překonat.

Postroumatickou poruchu lze léčit kombinací psychoterapie a léku proti uzkosti.

 

 

UČENÍ JE PRO MNĚ HOTOVÉ MUČENÍ                            20.5.2019

Učm už dvacet let na základní školy na druhé m stupni., a začínám uvažovat o tom, že bych měla ze školství odejít a začít raději sázet kytky. Nebo dělat cokoli hlavně ne učit.

Loni v září nastoupil do mojí třídy osmičky nový žák. Ředitelka mně upozornila že je to komplikovaný chlapec a bude vyžadovat zvláštní přístup. Léta praxa mně naučila zvládat i komplikované chlapce, k mnoha dětem jsem si musela najít inviditální přístup, ale s takovým případem jsem se dosud nesetkala.

Školůní docházka katastrofa, ukoly ignoruje na školu se nepřipravuje, látku nezvládá, během hodiny odchbází ze třídy kdy se mu zachce. Zemák mně nezajímá ten nebudu v životě potřebovat tak si dej pohov. Pravil ten vykutálený hoch, jehož jedinou zálibou je fotbal.

Domluvy nepomohli, rodiče se na vyzvání nedostavili, na třídní schůzky nikdo z nich ani jednou nepřišel. V pololetí dostal pětku, ale místo snahy si do konce roku známku zlwepšit si nA MNĚ došlápl jeho otec, a to rovnou k ředitelce,. Bylo to poprvé co se ve škole objevil.

Práý že chlapce šikanuju,. že mu nedávám příležitost aby si známklu opravil, udajně mu vyhrožuju. Je ze mně uplně na nervy, a proto má často zdravotní problémy, které mu zabraňují k pravidelné školní docházce,. To je důvod k tolika absencí.

Nevěřila jsem svým uším. Ukázala jsem ředitelce jeho písem,né práce ( většinou jen prázdné listy, nebo počmárané vulgárními malůvkami).

Ředitelka jen pokrčila ramenmy. Ano je trochu problémový, ale byla u něj diagnostikovaná dysgrafie, dyslexie, je také hyperaktivní aAle co s takovými soratky, další. Potíže s chováním a prospěchem měl už v minulích školách, ale já mu chci dát šanci tak se taky snaž.

Bl.íží se konec roku a kluk je opět na propadnutí. Mísdto toho aby se učil,  počkal si na mně na rohu ulice kde bydlíme. Tak ty mi chceš zase jít po krku. Tak si dej majzla. Na mně a mého fotra nemáš,.  muj fot je šejba a odešel.

Řekl mi to do očí a beze svědku. Dobře věděl že mu to nikde nedokážu. Myslím že nejsem jediná učitelka, kdo má podobnozu zkušenost. Ale co stakovými spratky, kteří se ještě zaštitují papůínky. 

                                                                                                                                              VĚRA PLZEN

Milá pani učitelko každého kantoram, který již více než dvacet let přestupuje ve třídě den co den přd současné pubertáky, bychom měli vyvažovst zlatem. Bohužel zřejmě není náhodou, že sepříběhxy šikanovaných učitelu, objevují poslední dobou tak často. Učitelská perofese se kdysi ´těšila osobní vážosti.

Častá kritika počínaná n+ěkterých kantoru však měla za následek obecně sdílenou devalvaci jejich povolání. pokud má šikanující spratek podporu v jeho vlivném ttínkovi a vás se nezastane bezprostřední nadřízená, pask se lze obrátit na její nadřízené. Když však neuspějete hned vám to nezapomene.

Ani ta nejlůepšíé škola nemůže napraviot škody,  které na dětech napáchali jejich rodiče. I těm nejhorším spratkum by však měla dokázat ( nebnop se o to alespoň pokusit), že ani ty jejich stromy nerostou až do nebe.

 

 

BUD HODNÁ NEBO SE S TEBOU ROZVEDU                          9.5.2019

Manžel mi neustále klade na srdce abych byla hodná. V jehon ponětí to znamená nikam nechodit, vařit deně teplé večeře a nosit mu pivo.

Brala jsem si ho z lásky, jsm,e spolu dva rokx, ale kouzko zamilanosti se někam vytratilo. Manžel je totiž stále mamánek. nejdřív mně těšilo že má muž svou matku ráda chová se k ní hezky- je to přece určitá záruka, že se bude podobně chovat i ke své ženě.

Je ke mně milý, ale za každou druhou větou se skrývá maminka. Maminka nikdy nikam nechodila, tedy s žádnými kamarádkami na kávičku. Byla pořád doma. pečovala o tatínka a zejména svého jedináčka mého muže Otu.

Maminčinou lustrací jsem prošla, jsem tiotiž celkem skromné děvče,l nevyhazuju penížze za zbytečnoiu parádu a dokonce umím vařit. Tohle jsou pro Otovu matku ta nejduležitějšíé kritéria. zAČÍNÁM MÍT DOJEM ŽE VYPADLA ODNĚKUD Z 19STOLETÍ., Žena má býrt především podle ní manželkou, která vŘÍ A SMAŽÍ, pečuje o manželovo blaho a nemá žádné zájmy a koníčky. A kamarádky? No to už vůbec ne. Ještě ti nakukají nějaké nesmywsli ( kdoví jestli to nejsou feministky), a ty opak budeš Otíška zanedbávat. Proghkásila tchýně při své poslední návštěvě. a manžel jí přitakával.

Po jejím odchodu prohlásil že bych měla být hodnější. Což znamená sedět doma jako putka, odepsat kamarádky a nešíst knihy o ženách, pokud možno nečíst vůbec je to ztráta času, zkrátka by se ze mně měla státv kopie jeho matky.

Je hodná ale nechci báýt jako jeho matka. Nechci přijít o kamarádky, chci si vybírat literaturu dle mého vkusu a také mně už nebaví vždy po práci vařit teplé večeře podle maminčina jídelníčku ( ten mi dala pěknmě rukou napsaný jako svatební dar rukou napsaný). Začala jsem vzdorovat. teplé večeře vařím jen dvakrát týdně. Také jsem si koupla pár krásných zJÍMAVÝCH KNÍŽEK   a jedniou týdne si zajdu po práci na kávu s kamarádkami. Přestávám být hodná dle maminčiných měřítek. A nezustalo to bez odvety. Manžel prohlásil že nebuduli zase hodná tak se rozvedeme. Nejspíč ho naočkovala ta hodná a milující maminka. Ale možná by tio nebylo špatné řešení.

                                                                                                                               RENATA LANŠKROUN

V manželství máme sklon kopírovat model rodiny v níž jsme vyrostli. Nemístné furiantství vedlo u nás v druhé polovině minulého století k názoru, že snaha orientovat se v modelu puvodních rodin je anachronismus. Možná bychom se ve vlastním zájmu měli k něžnějšímu přístupu vrátit. Asi bychom si ušetřili řadu zklamání.

Renata je jedna z mála. která sebrala odvahu postavit se proti manželovi vizi hodmé manželky, jemu se její počínání příčí a tlačí na ní, aby se jeho představě jejich rolí opět přizpůsobila. Volba je na ní. Opustíli vše, co pro sebe nyní dělá, jen tím v představě jen utvrdí, že stačí pohrozit rozvodem a jeho ženuška se zase pokusí stát klonem jeho matky.

Když si Renata svou autonomii ponechá, pak se její muž se změnami smíří, nebo svou hrozbu splní. Je sporné jestli by to pro ní byla nějaká ztráta,

 

 

 

STŘÍDAVÁ VÝCHOVA DĚTÍ SE NEPOVEDLA                         2.5.2019

Nevěru bych manželovi kvukli dětem i odpustila nebýt toho, že našel svou životní lásku, jak mi řekl sbalil se a byl tam tam.

Pro dcery to byl šok. Milovaný tatínek odešel, ani jedna nechápala púroč.  starší dostala pásový opar, mladší každý večer brečela. Bylo pro mně těžkpé jim vysvětlit duvody manželova odchodu.  Nechápaly že si našel jinou ženu.

Jediným řešením byl rozvod, manžeol se nehodlal obětovat pro rodinu, jak pravil, nicméně si prosADIL STŘÍDAVOU VÝCHOVU DCER.  Jeden týden u mně, další týden u něho a jeho nové ženy.

Pravda zařídil jim pokoj, vozil je každý ráno do školy, ale že by byli štastné. mami my už to takhle nechceme, prohlásili svorně po několika měsících. Chceme bydlet doma ve svékm pokoji a s tebou, nechceme se furt stěhovat. Vždyt je to hrozný pokaždé si balit věci, oblečení učebnice copak to nevidíš?

Neměli se u mého bývalého špúatně, ani jeho nová žena se k nim nechovala macešky, ale to stěhování sem a tam je ničilo. Zhoršil se jim prospěch a byli nervozní, svěřili se mi že už vlastně ani nevědí, kde mají opravdový domov a že by chtěli ten, který až o rozjodnutí soudu o stčřídavé péči měli. Takže začwl opět kolotoč vyjednávání. Mannžel nechtěl o změně ani slyšet- sřídavá výchova je skvělá, má na holky stejné právo jako já ale nakonec ustoupil.

Dohodli jsme se, že si bude brát dcery každý druhý víkend. Může je během týdne vyzvedávat ze školy a kroužku a chodit s nimi třeba na večeři.

Dopadklo to tak že si je bere jednou za měsíc. Přes týden prýá nemá čas. Pracuje dlouho do večera. tAKŽE ŽÁDNÉ VYZVEDÁVÁNÍ ZE ŠKOLY NEBO CHOZENÍ NA VEČEŘE,. Došla jsem k názoru, že tu střídavou péči chtěl zejména kvůli sobě.  Že mu na holkách zase tak až moc nezáleží. Mít jwe u sebe bylo pohodlné, věnovat se jim když bydlí jinde, už bylo složitější. Nicménšě děvčata jsou spokojená, že mají zase jeden stálý domov. Ten na který byla zvyklá. Možná že střídavá péče někde klape, ale náš případ to rozhodně nebyl.

                                                                                                                                         VANDA KARVINÁ

Střídavá výchova je institut tak diskutabilní, že je těžké hledat tak univerální návod, jak jí pojmout. Část by se zphlednovaly více zájmy rodiču než dětí.

U paní Vandy a jejího ex bylo vše špatně už počártku. Otec si střídavou výchovu prosadil, navíc bral dcery do bytu, kde již žil s novou partnerkou. Příliš změn najednou na dvě malé holčiny.  Někteří muži trvají na střídavé péči o děti jen proto,  aby se pomstili jejich m,atce. vandjin ex měl naštěstí tolik rozumu, aby byl ochoten ustoupit,.

vedle výlučné péče a střídavé výchovy, existují mezistupně rozšířeného styku. Ochotou hledat pro děti optimální kontakty s rodiči můžeme alespoň částěčně zm,írnit škody,  které jsme rozvodem na dětech napáchali.

Někdy by šlo uvažovat i o modelu, kdy děti zuatávají a rodiče se střídají, mnohé z nich by záhy roupy přešli.

 

 

 

TEN KLUK ROSTE PRO KRIMINÁL                           26.4.2019

Mám dvanáctiletého vnuka. Dceři nebylo ani dvacet když se chlapec narodil, ale jeho otce si nevzala. Později se provdala a má další tři malé děti. Starší syn byl odsunut na vedlejší kolej.

Ve škole má problémy, a vyrušuje, se spolužáky se pere a je drzý na učitelky. Prospěch taky nic moc. Ale když je u mně povídá si se mnoáu pomáhá, je vděčný za každý projev něžnosti a lásky. Jakmile dceři řeknu,. aby se mu víc věnovali hned se naježí a odpoví, že nemají kdy. Malé děti jim zaberou spoustu času.

Problémy se vyhrocují, dcera je každou chvíli na koberečku ve škole. posledně jí prý pani učitelka dokonce řekla, že pokud to takhle pujde dál, kluk roste pro krminál a že by měli navštívit psychologickou pedagogickou poradnu, dala jim kontakt. 

Byli tam jednou protože nemají čas. nakonec přišli s bnáječným řešením. pokud se kluk nezlepší, ( ale jak se má zlepšit když se mu nikdo nevěnuje), pujde do diagnostického ustavu.

Jednoduchý způsob jak se nepohodlného dítěte ( vždyt je to celý otec, taky byl jednou nohou v kriminále ) zbavit, to memužete myslet vážně vyděsila jsem se. Vždyt tam nepatří je to v podstatě hodný kluk, má rád své mladší sourozence pohlídá je, když potřebujete stará se o vaše zvířata, jen potřebuje víc pozornosti, pocit že ho máte rádi, že je součáastí rodiny.

Ale oni na to, že na výchovu takového dítěte nemají nervy ani kapacitu, že si s ním nevědí rady, kluk je nezvladatelnutý a v diagnostáku ho nauší poslouchat. protože tam bude mít přísný režřim. A že s tímhle řešením dokonce souhlasí i pani učitelka.

Namírla jsem, že se tam kluk naučí ještě horší věci a že teprve pak bude zralý pro kriminál, navíc bude mít pocit že je trvale odepsaný,. že ho nikdo nemá rád. rodina se ho přece zbavila- ale oni melou pořád jen to samé. Kluk má často záchvaty vzteku. Co kdyby ho jednou popadl amok, vzal kudlu a nedej bože ublížil jednomu z těch malých sourozenců.

Jsem z toho uplně nešstatná a taky se mi nechce věřit, že by učitelka něco takového rodičum navrhla,

                                                                                                                        BLAŽENA PRACHATICE.

VVážená pani, vnukovo prožívání a smysl jeho zlobení jste popsala tak výstižně že nezbývá, než s vámi souhlasit, podobným zlobením si děti skutečně říkají o chybějící pozornost. nezralá MATKA OTEC KDESI V NEZNÁMU. Pak otčím a dva mladší sourozenci, jimž se zákonitě dostávala víc pozornosti než jemu. Naštěstí je má rád, když se o ně stará, tak se mu alespoň od nich dostává to, co u roduču marně hledá. Uznání, vděk, obdiv, pozornost.

Jeho rdiče a učitelka by nejraději své starosti alibisticky hodili na někoho jiného. třeba na ten diagnostický ustav,. Zdánlivě nejjednosí řešení však nebývá nejlepší.

Jednorzová návštěva poradny neublíží, problém však nevyřeší. Jak by asi dcera reagovala na nabídku,. že by jste si vnuka vzala kl sobě? Miohla by jste se stát jeho pěstounkou.

 

 

MANŽEL MNĚ POŘÁD KRITIZUJE NIKDY NEPOCHVÁLÍ                          18.4.2019

Asi jsem měla zustat svobodou matkou bylo by mi líp- Ale rdiče nalíéhali že svatba musí být. Vsdávala jsem se po krátké známosti a těhotná. 

Nadstěhovala jsem se k manželovi, je o dvanáct let starší než já a má vlastní byt. Už v těhotemnstvíé se do mně začal navážet. Ztoustneš. Budeš mít křečovbé žíly. Vůbec ho nezajímalo jak se cítím, nikdy sin nesáhnul na moje rostozucí bříščko aby ucítil, jak dětátko kope hnusila jsem s mu.

Situace se nezlepšila ani po narotzení Evičky. Manžel mně požřád jen kritizopva.ů Že nejsem svchopná mít doma naklizeno,  ž nevařím každý den teplé večeře, že má špůatně vyžehlenž límeček u košila.-

Nikdy mně za nic nepochválil, neslyšela jsem od něho dobrého slova. Měla jsem tisíc chutíé utéct, ale rodiče mně zopátky nechtěli. Jsdi vdaná tak bud se svým mužem řekla mi matka. Však ono se to podá, ostatně žáedný chlap není ideální, bije tě? Nebije a ženská musí nběco vbydržet. Brečela jsem.

Čas běžel a já byla pořád ta špatná. Manžel mně dával za vzor své kolegyně z práce. Každý váíkend pečou a vaří jak o závod, na vánoce dvanáct druhu cukroví. Malíou si občas bere do práce ale jen aby se pochlubil. jak hezkou a šikovnou má dceru. Ale že by s námi šel na procházku? Ani náhodou ani o víékendu ne.

Pořád mně jen kritizuje jak vypadám. Že by mi koupil něco nového na sebe. Nepřipadá v úvahu mám prý šetřit. Dává mi tak málo peněz, že top sotva stačí na domácnost.

Ponižuje mně. Prý jsem hloupá, nevzdělaná a stydí se mně vzuít mezi své přátelé.- O čem by se se mnou bavili o dětké výživě?

Jsem nešťastná, osamělá a bezradná. Nikdy jsem neměla vysoké sebevědomí, o to se už v dětství postarala moje dominatní matka. Možná i proto jsem se zapletla s tím mužem. Vždycky jsem o sobě díky matce pochybovala- a ted je to uplně k nesnesení.

Mužeš být ráda že jsem se s tebou vůbec oženil, kdo by stál o takovou husu vmetl mi manžel. Prá mu mám být vděčná, prý se mám snažit být dobrá manželka. Cht+ěla bych sebrat malou a z toho vězení odejít ale nemám bohužel kam jít. Nemám ani peníze a nemám se ani kde poradit. Jsou chvíle kdy bych chtěla umřit.

                                                                                                                                         HANKA HODONÍN

Milá Hanko, život lidský bohužel nemůžeme prožít jednou a pak to zkusit od určitého bodu zniovu a jinak. Kdyby jste se stala svobodnou matkou, možnáí by jste měla jiné závažné starosti.

Už na počátku byli karty nějAK ROZDÁNY.  Pro vás zřejmě dost nevýhodně. Manžel hřešil na to, že je o dost staršív a že se váš společný příběh odehrával v jeho teritoriu. To že jste se nebránila ho utvrzovalo v názoru, že co on činí tak činí dobře.

Domácí násilí muže mít podobu psychického teroru a jeho dopad muže být silně dwevastující. Na www. domáci nasili.cz naleznete adresář intervačnbíc center,. Tam by jste mohla dostat informace o tom, do kterého azylového domu by jste mohla jít a jaká máte práva a finanční nároky na výpomoc. Hlavně ale by jste si odnesla poznání, že vaše situave není takl řešitelná jak se jeví.

 

 

 

TCHÝNĚ SE MI PLETE DO V´VCHOVY MÉHO SYNA                        11.4.2019

koupili jsme si dům se zahradou, narodil se nám Tobiáš a nebýt toho, že se k nám nastěhovala tchýně, uje byli bychom štastná rodina.

Tchýně ovdověla a zustala sama, prodala byt a přispěla nám na opravu domu. Po nastoupení po mateřské jsem nastoupila do práce a pomoc babičky jsem uvítala.. Podle potřeby vyzvedne Topbyho ze školky a než se vrátíme se mu bude věnovat.

Ale rwealita je trochu jiná. Babička nastolila uplně jiné odlišné výchovné metody, Toby smí všechno co se mu zamane. Čmárat na zed a vztekat, rozbíjet věci, a babička ho nepotrestá ani plácnutím přes ruku nebo přes zadeček. A mně před dítětem vytkne kfyž to udělám. Nwesmíš to dítě bít, ničíš mu osobnost a carakter zlobáí se. Ale já ho nebiju! Plácnutí přes ruku nebo zadeček když něco rozbije, je povel kterému rozumí a příště si dá pozor. Podle babičky bych s ním však měla dlouze rozmlouvat a vysvětlovat. jenže v tomhle věku to nezabírá to už vím. 

Tchýně protestuje i proti léčbě nařízené lékařem. má moje metody. S hruzou jsem zjistila že když jsem byla v práci, nedávala Tobymu předepsaná antibiotika. Prý jich je dosz ve vodě a mase. Přírodbí léčba prý (  lektvary a obklady), zabere stejně jen to prý trvá déle.

Po příchodu domu jsem nŠLA nemocného kloučka nahého n POSTELI  u okna a okno otevřené, prý aby horečka klesla, venku mínus pět, v pokoji sotva patnáct stupnu a Toby byl celý promodralý. Byla jsem uplně vvyděšená. Snad nemá něco se srdcem. Pádila jsem s ním do nemocnice, protože navzdory tomu umělému odchovu měl horečku 39 stupnu. Dostala jsem vynadáno, že je dítě podchlazené a jestli vůbec bere předepsaná antibiotika. no cojsem jim měla říct? Že máme šílenou babičku.

Doma jsem udělala kravál ale tchýně byla v klidu, prý jsem všechno uspěchala, vždyt takhle léčila svého syna a jakou má dnes imunitu, mikdy nebyl nemocný tak proč tak vyvádím. Myslím že půéči své mATKY PŘEŽIL JEN ZÁZRAKEM.

S tchýní není bohužel rozumná řeč ale odstěhovat jí. Kam by šla je to patová situace. Nikdy by mně nenapadlo, že se z normální ženské vyklube takový lidový léčitel a vychovatel.

                                                                                                                                     TÁNA BOSKOVICE

Vážená pani, těžko předpokládat, že by snachy a tchýně nbyli ve všem zajedno. Včetně toho jak vycghovávat potomstvo. Pokud jsme na tom tak, že nám její výpomoc přichází vhod, pak bychom se raději neměli snažit určovat míru přísnmosti a benevolence. On si synek časem osvojí, co si muže dovolil u rodiču a co u babičky.

¨Za jisté hranice bychom však jít neměli. Jsme li zastánci běžných medicínských postupu, zatímco tchýně se kloní k léčitelství, plyne z toho jediné- vzížz si OČR a zustT S marodem doma. In kdyby se vám totiž podařilo tchýni přesvědčit, že by měla dodržovat předepsanou léčbu, je dost pravděpodobné, že na ty antibiotika prostě zapomene.

Každý občas zapomeneme vykonat něco do čeho se nám nechce. Psychologové to považují za akt neopřímé agrese vůči tomu, kdo to od nás požadoval.

 

 

MÁM CHUT SEKNOUT SE SEXEM                              28.3.2019

Radami jakl zlepšit sex, se to v ruzných médiích jen hemží. Ale dá se to vůbec zlepšíit když je touha ta tam. Už několik let mně to dováděnáí v peřinách už vůbec nebaví. A to jsem bývala vášnivá ženská.

Jenže ted po padesátce se to někam vytratilo. Jsem pořád ráda když mně manžel obejme, pohladí a dá pusu, ale bez toho ostatního bych se obešla.  Manželovi jsem se svqěřila jen jednou a byl ohen na střeše. Prý jestli se mi líbí někdo jiný, zda po někom nepokokuji a pokud ne, tak bych se měla poradit s odborníkem, zasčít brát ženské hormony že příčinou muže být přechod. Že bych si měla nechat udělat celkové vyšetření.

Pak ho napadlo, že by jenom stačilo náěš sexuální život oživit novými praktikami, dokonce domu přitáhl nějakiu knížku. No při pohledu na ty akrobacie mně málem klepla pepka. Tak tohle bych zkusila jen jedbnou a rovnou mi můžeš chystat funus.

Urazil se myslel to dobře. potom ho napadlo, že by jsme mohli jít na večeři a začal by mně znovu svádět, jako kdysi za mlada. Večeře byla dobrá, svíčky, víno a tak ale to svádění? Měla jsem pocit že koukám na nějakou komedii. Ten muj méda kroutil očima a hladil mi ruku. Říkal jak jsem krásná, ale bylo vidět že to jen hraje a ještě špatně.

Začala jsem se smát až mi tekli slzy. On to však s humorem nebral.- Tak jáí se snažím jak mužu, a ještě jsem ti k smíchu. My chlapy máme svoje potřeby, co ty zřejmě nechápeš, a když se ti snažím vyjít vstříc máš mně za šaška.

Tu noc jsem kvůli němu sehrála postelové divadé=lko. Sanmé ach och ještě, ale myslela jsem na to žev je třeba vyměnit okap, který tughle zimu dostal pořádně zabrat.

Avšak manžel byl spokojený. Nic nepoznal, druhý den mi přineslů dokonce kytku a hodla si ten předchozí večer zvopakovat. Ujrála jsem to zase na jedničku, ale copak to takhle mužu dělat pořád. Možná je to dobrý tělocvik, ale já dávám přednost svižné procházce lesem. Docela by mně zajímalo, jestli tenhle problém řeší i jiné ženy v mém věku a také jak ho řeší. Začínám mít ze sebe tak trochu mindrák.

                                                                                                                 GABRIELA ROKYCANY.

 

Vážená pani raději nepátrejte po tom, jak to mají ostatní ženy. Podstatné je jen to jak to máte vy. Kdyby jste měla reprezentativní vzorek vrstevnic, našli by se mezi nimi jak nymfomanky, tak ženy, jimý sex už delší dobu nic neříká. Dost by bylo i těch, co si nadměrnou snahou vyhovět vypěstovali vůči naléhasjícímu muži odpor.

OPdmítaví pánové mívají značnou invenci ve vymýšlení slůepách cest. Herecké etudy na téma svádění mohou sice pobavit, nic víc však není radno od nich očekávat. Někteří se uchylují ke škemrání, jiní k hrozbám a ultimátum. Někdo by jim měl prozradit že ani muž,m jenžc  vzlyká do polstáře a ani ten, který na vás ječí, že nejste normální a měla by jste se léčit, nejsou zrovna atraktivními sexuálními objekty.

Hýčkejte si představu, že je to vlastně dobrý tělocvbik. Zvláště když je venmku počasdí pod psa.

 

 

HLÍDÁNÍ VNOUČAT NENI BRNKAČKA                         21.3.2019

Dcera s manželem odjeli na dvoutýdení dovolenou a požádali mně, zd BYCH po tu dobu nepohlídala jejich čtyři děti, má milovaná vnoučata,.

Byla jsem s tím nápadem nadšená.- Budu s nimi celé dva týdnu užiju si je, večer budeme hrát společenské hry a povídat si, nebo si pustíme nějaký film.

Střet realitou pořádně zatřásl mými iluzemi. Proč si berešč bez dovolení moje tričko, zaječela třináctiletá Zuzana na jedenáctiletou Annu. Vyrvala jí ho z ruky a vrazila jí facku. Anna se rozbrečela a dala Zuzce ránu pěstí. Holky nechte toho musíte do školy zasáhla jsem, ale v tu chvíli se ozval osmiletý Péta, já nevim kde mám čip od školy, bez něj se tam nedostanu, která z vás mi ho schovala? Slzy měl na krajíčku.

Sám si ho najdi bordeláři, rázem se sestry smířili, protože se vztekal vysypali mu batužek. Do toho se ozvalo- babí já mám hlad. To se ozval tříletý Honzík a chci kakao.

Nakonec jsme čip našli, starší děti odešlůy do školy, s Honzíkem snaf bude pohoda,. Nebyla. Já to kakao už nechci chci mléko. A pořád samé nechci nebudu vzterkloun jeden, měla jsem sto chutí mu jednu plácnout,.  aNI NA procházce to nebylo lepší.

Do toho nakoupit a udělazt oběd, vyzvednout P"étu z kroužku, dojet pro Annu na trénink, pak připravit večeři. Co budeme dělat? Nezahrejeme si dostihy nebo Česko navrhla jsem? Můžeme si také povídat a o čem? Děti tvrdili že jsou unavené, že mají ještě ukoly, tak se uchýlili do svých pokoju.

Šla jsem je zkontrolovat. Ale kdepak ukoly. Děti seděli u noutboku, sledovali nějaká příšerná videa a že oprý je to super a já tomu nerozumím. Alespon že ten Honzík chtěl ještě přečíst pohádku. Po dvou týdnech hádek mezi sestrami, sourozeneckých putek a rvaček, jezdění sem a tam, jsem byla naprosto vyčerpaná. Usoudila jsem že dcera je anděl. Nebo si děti byli vědomi toho, že s nimi babička nezatočí?

                                                                                                                                 KATEŘINA CHOMUTOV

Vážená pani nevím, zda její nápad s hlídáním byl projevem její zlomyslnosti, nebo naivní představy, že z nich u vás budou zulíbání hodná děcka. Zřejmě i na ní hrávají přesilovku a ona si od nich potřebovala odpočinout. Dvě pubertální dívčiny o pár let mladší školáček, a k tomu ještě benjamínek v období prvního vzdoru- to je směska nadmíru třaskavá. Během dvou týdnu je nezměníte,. Zkušenější hlídačky jedou raději NA autopilota, za cílovou stanici si do něj nastaví přežití, sourozenecká soudružnost je v tomto věku jen hezkým mýtem, v reálu budme rádi, když se navzájem nezmrzačí. Nejspíš si cestu k sobě najdou až po letech. Zatím je spojí snad jen vnější ohrožení nebo společný nepřítel.

Především neřešte jak je převychovatz, a ochrante sebe. Třeba je zkuste častěji ignorovat a odmítat roli arbita jejich sporu.

 

 

 

CHCEME ZACHRÁNIT ALESPON VNUČKU                          14.3.2019

Synovi Ondrovi je sedmadvacet, má krásnou čtyřletou holčičku. Měkl i hodnou partnerku, která se s ním kvůli drogám lhaní a flákání rozešla.

máme ještě jednoho syna šestnáctiletého Marka. Dobře se učí a snaží se pomáhat, naštěstí s ním nejsou žádné problémy, protože jinak už bych skončilas v blázinci.

Pracovali jsme s manželem několik let v zahraničí, oba synové tam chodili do školy, umí výborně anglicky. Ondřeje přijali i na vysokou, ale už ve druhém semestru ho vyhodili. Učení ho nebavilo.

Začal se poflakovat, v žádné práci nevydržel déle než měsíc. Když už jsme s manželem zvažovali že syna vyhodíme z bytu, at se konečně postaví na vlastní nohy, oznámil nám že bude mít dítě.

Co ted? Máme dva plus jedna, taj jsme mladému páru pomohli sehnatz byt.  Ani Bára synova partnerka, neměla stálé místo brala zavděk brigádami, výdělek nic moc a rodiné zázemí jakbysmet. Nezbylo nám, než jim na nájem přispívat ueudrželi by to.

Když se narodila Ivanka byli jsme všichni štěstím bez sebe,.  Svitla nám naděje, že už kvůli ní dá syn dvuj život do pořádku.

Vydrželo mu to sotva pul roku a pak se na prcvi vykašlal uplně.  Spřáhl se s nějakou podivnou partou- jeli v drogách, syn byl dealer ale také fetoval., jenže na fet to nestačilo. Takže začal rozprodávat Bářiny věci.

Bára od měj odešla našla si jiného někjakého Martina, nastěhovala se k němu, ale ani ten není o moc lepší než náš syn. Navíc nemá rád Ivanklu, takže nám jí Bára dává každý víkend a někdy i během týdne. Máme podezření že Martin Ivanku bije, má na zádech a pažích modřiny.  Prý se uhodila ale nám se to nezdá. Bár se Martina také zastává, ale jakto že Ivanka předtím žádné divné modřiny neměla. Uvažujeme o tom že bychom jí adoptovali? A zachránili alespoň jí, protože na záchranu Ondry už je asi pozdě. 

                                                                                                                         KARLA MILOVICE

Vážená pani věřte mi, že vaše pocity chápu. Mám šest vnoučat, zřejmě bych uvažoval stejně. I vám je snad zřejmé, na jak tenkém ledě bruslíte. popíšu vám jaké máte možnosti.

Adopce by předpokládala Bářin souhlas, totéž i případné opatrovnictví i pěstounská péče. Nejsem si jistý zda by ho dala. Máte li indicie, že je Ivanka týraná, zneužívána nebo zanedbávána, máte ze zákona povinnost takévé jednání oznámit a snažit se mu zamezit. Takový krok se ale nápadně podobá výkopu válečné sekyry. Doporučoval bych opatrnější pčřístup.

Zatím je m,ožné že by Bára uvítala, kdyby jste se o Ivanku postarali častěji. Tak jí to zkuste nabídnout. Rozhopdně by jste jí ale neměli vyslýchat, jak k těm modřinám přišla. Snažit se udržet alespoň korektní vztahy s její matkou. Domnívám se že na válečnou sekyru je ještě čas.

 

 

 

 

NEJSUI MOJE MÁMA TAK MI NEPOROUČEJ                         8.3.2019

Serstra se švagrem odjeli na rok a pul prascovat do zahraničí a požádali mně, zda bych se na tu dobu nepostarala o jejich dvě děti. á

mám už dospělého syna který se nedávno oženil, jsem vdova a navíc mámj své neteře ráda, tak jsem si řekla proč ne. Nastěhovala jsem se do domu své sestry a doufala, že ten rok a pul zvládnu.-

Vždy jsem s neteřeme vycházela, tak mně vůbec nenapadlo, že by mohli nastat vážné problémy. Čtrnáctletá Alice ten odchod rodiču těžce nese, přestopže jsou v kontaktu přes sociální sítě a skype. Hrzně se mi po vás stýská hořekuje, teta nadržuje ségře, pořád mně peskuje, ničím se jí nezavděčím.

¨Rozhodla sem, že použije vbšechny donucovací prostředky aby se rodiče vrátili. Chce to ovšem narafičit tak, abych podnět k návratu rodiču dala já. A tak mně začala doslova terorizovat. V pokoji neskutečný nepořádek. Nemáš mi co poručet nejsi moje máme. spouští si pusu na špavír kdkolim jkí to vytknu.

Odmítá pomáhat s uklidem neodnese ani koš s se smetím. pujčuje si bwz dovolením moje oblečení a moje šperky, peovádí mi naschvála a zlomayslnosti, není s ní riozumná řeč,. Nechci s stěšžovat sestře ani švagrobi, chtěla bych to zvládmnout ale je to čím dál těžší., Alici se zhoršil její prospěch a to je součšádtí její taktiky.

S desetiletou Janou nemám vůbec žádné potíže, snaží se mi situaci dokonxce ulehčit. Uklízí nepořádek, ktráý po sobě Alivce zanechává, ale hned je ohen na střeše., Nesdahej na moje věci. Ještěv jednou to zkus a zmlátím tě.

Alici štcve že se mnou Jana vychází, tak si vybíjí zlost i na ní.- Třeba jí schová školní batužek, takže ho ráno zoufale hledá,. A alice si jí ještěv vychutnává. Hedej šmudlo posmívá se. Dej mi ten batoh přijdu pozdě do školy pláče Jana. No a co provokuje Alice. piosledně jsem t už ranní divadlo nevydržela a vrazila jí facku. Nahlásím na policii že mně týráš. Zavolám na linku důvěry vyhrožovala. Situiace je už neúnosná, nechci aby Alice dosáhla svého, ale už si nevim rady,.

                                                                                                           MARIE, MOHELNICE

Každý dobrý skutek bývá po zásluze potrestán. Tot uslová dost věrně popisuje vaší situaci., Nelze vám zazlívat, jednáteli jinak s Alicí a jinak s Janou. S desetiletým přičenlivým děvčetem je snadné vycházet s dobrým. S pubertálním sabotérem je mnohem obtížnější nalézt si bližší vztah, stejné problémy by asi řešili i rodiče. Její zlobwení je jen hloupým pokusem, jak si získat vaší pozornost,. Nejlepší by bylo jejíé provokaci ignorovat. Tac facka byla projevem bezmoci.

Nastaneli nějaká vzácná chvilkas příměří, zkuste jí přiznat, že ani vy jste si péči o ně nevymyslela. Poptejte se co by jste mohla dělat jinak, co muže nabídnout ona. Když bude ochotna dva až tři měsíce plnit nastavená pravidla, mohla by jste se pokusit s jejími rodičši domluvit, zda by se nemohli vrátit třeba o chvíli dřív,.

 

 

HONZU MILUJU ALE NECHCI S NÍM ŽÍT                         21.2.2019

S Homnzou se známe už dva roky. Trávíme spolu víkendy, dvakrát třikrát týdně u mně přespává., Naléhá na mně aby jsme spolu bydleli nastálo, tedy u mně ale tahle představa m,ně děsí.

Mám ráda i své soukromí i svůj byt, který jsem si před třemi lerty koupila a k obrazu svému jsem ho zařídila. Pracovna je vybavena učelně spíš stroze, Jsem zahradnmí architekta a svou práci bych za nic nevyměnila.

Ložnice je čistě ženská tam jsem se vyřádila. Honza žertuje že vypadá, jako by patřila jiné ženě. Kytičky, záclonky a volánky, polstářy a ruzné fotky z rodiny. A taky velká bílá postel, kam se s Honzou v pohodě poskládáme.

Honza by v té postelu už nejraději zustal napořád, nevracel se do své studené garsonky v pátém pate bez výtahu. Nedivím se mu. I když tam občas také přespávám vždy se těším, až budu zase ve svém utulném bytě.

Z počátku se mi představa o společném bytě s Honzou zamlouvala, je to úžasný mužský. Chytrý, vzdělaný, vtipný, prascovitý. Když se mi doma něco porouchá nemusim volat opraváře. Jenže čím víc o společném životě přemýšlím, tím víc zádrhelu vyplouvá na povrch. Musela bych mu udělat místo v pracovně. Uvolnit mu pulku šatny. Šatnu tu bych snad ještě zvládla. Ae hýbat s pracovnou? To si nedokážu vůbec představit,. I ložnici bych musela předělůat.

Možná vám to přijde malicherné. Vždt nejduležitější je přece náš vztah. Jistě jen si neumím představit, že bych ho tu měla deně od rána do večeral

Jsem sobecká možná?  Kdyby na mně Honza alespoň tak nenaléhal. Jenže on by se chtěl přistěhovat hned a tváří se, že už včera bylo pozdě. Obvinuje mně že ho dost nemiluju, že mi je milejší moje pohodlí. Naše setkání se už bez tématu společného bydlení neobejde. Podle Honzy jsem sobec a jen ho využívám. Rozejít se ale nechci mám ho ráda, jen si nevím rady!

                                                                                                                                             VĚRA CHRUDIM

Vážená pani nevylučuji, že vás někdo bude považovat za zhýčkanou a malixchernou. Možná jste ale jen prozíéravá. Startovací pozice mnoghých páru je složíté mimo jiné i tm, žev jeden z nich má již své bydlo, někdy dokonce oba. Když je vhodné pr společné soužití, tak to zkusí, mohou však narážet na uskalí. tho druhého můžeme začít vnímat jako vetřelce, kvůli nemuž jsme se muselůi uskrovnit, a on si dovolil drze přesunout tu vázičku jinám. Zároven není snadné, aby se u nás cítil jako doma. Často si připadá jen jako host, dle toho se také chová.

Možná by stačilo podmínit společné bydlení tím., že si najdete upklně jiné hnízdo, a to pak společně osídlítze. Obáváme se však, že ve vašem vztahu by to mohli skřípat i jinak zdá se- že Honza až příliš tlačí na pilu, anižby se pokusil respektovat více vaše pocity.

 

 

DÍTĚ PARTNERSKOU KRIZI NEVYŘEŠÍ                      19.2.2019

Muj vztah s Petrem byl od samého začátku problematický. On je puntičkář já pravý opak, on je vznětlivý já flegmatik. Ale měli jsme se rádi a začali spolu žíz.

Nastěhovala jsem se do Petrova malého bytu a krátce nato otěhotněla. O svatbě nepadlo ani slovo, ale oba jsme se na příchod malého človíčka těšili.

Narodil se Sebastiámn ale Petr mi začal vyčítat, že zanedbávám domácnost, všude se povalují lahvičky a neuklízím, tedy podle jeho představ. Často jsme se kvůli tomu hádali, pak se zase usmiřovali, nějakou dobu byl klid, jenže takový ten před bouří, protože Petr vždy přišel s nějakou novou výtkou. Já své chyby přiznala, snažila se plnit jeho představy o báječné partnerce, ktráý má domácnost jako z výkladní skříně, ale nikdy se mi to nepodařilo, bylo jen slaboučký odvar toho z představy o dokonalé ženě. Zato Petr byl dokonalý, chyb se nedopouštěl, jak o sobě hrdě prohlašoval, bála jsem se co mu zas přelítne přes nos, co bude záminkou k hádce.

Když byl Sebastiánovi rok už jsem to nevydržela, sbalila se a utekla ke kamarádce, která mi nabídla azyl. Dva týdny poté se objevil Petr. A že se mu prý stýská, moc mu chybí Sebastián i já, má nás rád a prsil abych se vrátila. Petr prosil to se ještě nikdy nestalo. Dokonce měl v očích slzy. Měla jsem Petra pořád ráda a Sebastián potřeboval tátu,, takže jsem se vrátila.

Nechci aby byl Sebastián jedináček řekla jsem Petrovi, ten souhlasil ale o svatbě pořád nepadlo ani slovo. Narodila se Ivanka, jenže Petr se věnoval jen Sebastiánovi. Petr chtěl zse kluka a já opět zklanmala.

Náš byt byl pro čtyři lidi malý, Ivanka se často budila a plakala, Petr se zlobil že se nevyspí, náš vztah šel od pěti nule a Ivance byl rok, když mi Petr suše oznámil, vezmi si děti, sbal si věci a vypadni. Máš na to týden. Byt byl jeho dco jsem měla dělkat., Takže zase bydlíme u kamarádky. Ale co dál? Nemám kam jít rodiče mi umřeli, byt byl obecný a k tetě, kde jsem předtím bydlela nemužu, bydlí u ní muj bratranec.

                                                                                                                                      IVANA, KLADNO

Milá Ivano, dítě partnerskou krizi nevyřeší. Spíš zafunguje jako katalyzátor. Kvalitní vztah posílí, problematický muže rozmetat jako domeček z karet, I pro partnerské výběry platí dvě poněkud protichůdná vysvětlení. Že vrána k vráně sedá  že protklady se přitahují. Jenb bychom se nikdy neměli oslovovat ty vráno nebo ty protivo, vás dva zaujala jinakost. Váš partner je bohužel despota a pedant. Navíc zneužíval i to, že jste neměli totožnou startovací čáru. On měl byt i rodiné zázemí, zatímco vám jedno i druhé scházelo. Zároven byl zdatný manipulátor.

Měla by jste se co nejdřív vypravit na oddělení sociálně ochrany dětí, tam vám mohou pomoci s výživným, dočasně třeba i s hledáním místa v azylovém domě pro matky s dětmi. Potřetí už snad do téže řeky už nevstoupíte, snad váš váš Petr už vyléčil.

 

 

JAK SE STAL Z MANŽELA KVERULANT                         7.2.2019

Dokud manžel chodil do práce, byl to uplně normální chlap. Jenže pak nastal zlom. Manžel odešel do duchodu. Co s volným časem? Rozhodl se že bude bojovat proti nepravostem.

Jednoho sobotního rána jsem ho načapala, jak chodí po zahradě a pásmem přeměřuje náš pozemek. Sousedi nám ukradli třicet centimetru, pronesl vítězně. Ale já to tak nenechám. Ten plot si posunu uplně jsem zkameněla. Co b,lázníš? Kvuli třiceti centimetrum? Ten plot přece postavil už tvůj tátam, ale manžel na to, že je třeba sjednat nápravu, a tak se naše bezproblémovcé vztahy se sousedy začali hroutit.

Manžel byl spokojený. Měl zpátky svých třicet centimetru., Pak se zaměřil na palivo. Vidíš ten černý kouř, který stoupá z komína támhle odnaproti. Určitě pálí petky a možná i pneumatikym nahlásím to. A jak řekl tak učinil. Co na tom, že se jeho podezření nepotvrdilo a že s námi sousedé přestali mluvit, Manžel byl spojkojený. Pak napráskal na jiné sousedym že si postavili dřevník bez stavebního povolení. Všimla sis že má betobnové základy, To je protizákoné to je stavba. Ten dřevník budou muset zbourat prohlásil vítězně,.

Proč to děláš rozplakala jsem se. Proč se nezaměříš na něco dobrého, vždyt škodíš druhým, sibě a mně taky,

Ävšak manžel zcela VÁŽNĚ pronesl že neškodí, že naopak proti škudcum bojuje, že si tady každý dělá co chce, Začal chodit po vesnici s fotákem, a všechno fotil.

A psal sdtížnmosti. Na obecní uřad a stavební dozor, dokonce podal i pár trestních oznámení, tetelil se spokojeností, jak bojuje proti zlořádu a nezodpovědnosti, zřejmě se vžil do role jakéhosi spasitelem bojovníka za pravbdu ale tu jeho, protože všechna ta udání se nakonec ukázALA jako neoprávněná. To ho ovšem nezastAVILO takže jede dál, ono se určutě něco najde, Bojím se že jsi nemocný, to co děláš není přece normální. Proč se raději nevěnuješ vnoučatům. Vždyt už ani děti k nám nechodí protože se za tebe stydí. Jsem z toho nešťastná, lidi už nemluví ani se mnou, přestože jsem v tom nevině.

                                                                                                                          MILENA, BYSTŘICE

Vážená pani obávám se že máte pravdu. Jednání vašeho muže má v sobě prvky chorobnosti. S odchodem do penze se často špatně vyrovnávají muži bez koníčku. Nimrod by se toulal s flintou v lesem, kutil bny vylepšoval vaše společné bydlo, ten váš nešťastník se rozhodl vymýtit všechno zlo světa, Psychiatr nebo psycholog by u něj asi nalezl paraoidně zkreslení vnímání reality. Do ordinace ho ale asi nedostanete. On je v pořádku, v nepořádku je okolní svět,. Nadějností by mohla být nástěva v manželské poradně,. Jistě by ta,m nešel s tím, aby ho někdo opravil. Učiný by mohl být pomyslný obchvat, Třeba telefonát.- vážený pane byla za mnou vaše pani, že to s vámi ted nějalk neumí. Rád bych jí pomohl. Mohli bychom se ted my dva sejít, že by jste mi řekl, jaká ona ve skutečnosti je, Leckterý kverulant na tuto návnadu docela rád skočí.,

 

 

VYCHOVALA JSEM DVĚ SOBECKÉ DCERY                          31.1.2019

Snažila jsem se vychovat své dvbě dcery tak, aby byli sebevědomé a šly si za svým cílem. Nechtěla jsem aby byli jako já. Ušlápnuté a věčně kritizované, s nízkou sebedůvěrou.

Pracovala jsem na dvě směny, abych rodinu uživila a mohla dcerám umožnit vzdělání. udržovala jsem nefunkční manželství chtěla jsem, aby byli všichni spokojeni, v tom mumraji jsem někjak zapoměla na sebe.

Dcery dostudovaly a našli si zaměstnání, mladší zustala bydlet se mnou a s manželem a starší se vdala, a odstěhovala se, já jsem se konečmněš rozhodla že se osamostatním taky. podnětem byl muj odchod do penze. Předastava že strávím zbytek života s morousem, který nepčřispívá ani na chod domácnosti, byla moje noční můra.

Měla jsem něco našetřeno, vzala jsem si půjčku a koupila si docela hezký byt., Nikomu jsem nic neřerkla a nastalo zemětřesení.

Mami tak ty jsi si koupila byt., Jak to že jsi nám nic neoznámila, vystartovala starší dcera Hana. Ani ses nepřiznala že máš našetřeno tolik pemněz. A přitom jsi věděla, že s Honzou potřebujem peníze na rekonstrukci bytu, že jsme si museli půjčit v bance,. Že kvůli tomu nemůžeme ani na pořádnou dovolenou.

Do akce se vložila i mladší Aneta. Tak to jsi skvěle vymyslela mami. Mn+ě necháš bydlet s tátou a sama se odstěhuješ? Přece moc dobře víš že se chceme s Petrem vzít. Opravdu jsem si nemyslela mami, že jsi tak sobecká, že ti jde jen o tvé pohjodlí a že vunbec nemyslíš na nás,.

Až se odstěhuju, můžete si nechat mojí ložnici a mojí pracovnu namítla jsem, To můžeme to ano, ale budeme tam s tátou. Víš přece sama co to je, dělit se s ním každé ráno o koupelnu vztekala se.

Vídámne se zčřídkakdy zejména tehdy, když potřebují pujčšit peníze,. K penzi si slušně přivydělávám, takže na tom nejsem finančně špatně. Vždycky jim pujčím a je mi jasné, žev je to půjčka nevratná. ano vnutili mi pocit viny že jsem sibecká matka. Jejich lásku si kupuju jenže je to vůbec láska?

                                                                                                                           MARIE, LITOMYŠL

Vážená pani, bezesporu by jste si na ty otázky dokázala odpovědět i beze mně., Láska je tak uzkoprofilové zboží, že si jí skutečně kupovat nelze. Zv vašeho příběhu všqak nemám pocut že si kupujete lásku. Jen se dál držíte modelu, v němžd jste se vždy snažila pomáhat druhým. Nepochybnmě jste byla nesmírně obětavá matka a manželka, Bezděky jste však svým dcerám nabízela pro ně jen těžko přijatelnbý model k nápodobě, takže si do života odnesly potřebu nebýt jako vy. Na rozdíl od vás se dokáží o svá práva přihlásit dost razantně., Dokonce i o ta o která nemají nárok.

Vašemu vztahu s dcerami by prospělo, kdyby jste dala jasně najevo, jak a za jakých podmínek jim můžete pomáhat. A pak to také dodržovat., Alespon by jste věděli na čem jste. Což je dost dobrý vklad do vaší případné harmonizace vašich vzájemných vztahu.

 

 

DCERA MÁ KOMPLEX ŽE VYPADÁ JAKO ALMARA                      24.1.2019

Dcera andrea nedávno oslavila 18 nmarozeniny a k jídlu si dala jen malou mističku salátu a mikroskopický kousek šunky. Ohlásila že zahajuje dietu protože je tlustá. To ostatně o sobě tvrtí už tři roky.

Tlustá niksdy nebyla ani jako malá. Hodně se hýbala a sportovala, nikdo z rodiny jí nikdy neřekl že je tlustáí. Ba právě naopak. Začalo to u ní kolem patnácti to si vzal DO hlavy, že musí vypadat jako ty vyzáblé modelky. Takže přestalůa večeřet, pak obědvat a nakonec jsem jí dovlekla na endykronologii, protože přestala menstruovat. Měla už nakročeno k mentální anorexii, ale naštěstí dala na radu lékařky a vrátila se k normální stravě. Ale ten komplex jí neopustil.

Problémy jsme měli i přiu jákupech oblečení. ve všem, si připadala tlustá. A když se nám konečně podařilo něco vybrat ( to courání po obchodech mnbě stálo hodně  peněz a nervu) za pár týdnu to odložila. Tohle přece nemužu nosit vypadám v tom jak almara. Zřejmě máme doma začarované zrcadlo, stačí jeden pohled mojí štíhlé a hezké dcery do jeho vylwštěné plochy a vzápětí jí promění v almaru, která nemůže na ulici.

mami ty mně jen tak utěšuješ. Přece musíš vidět jak jsem tlustáí-. jsem nemožná. marně jí říkám že má pokřivené vidění. Jako bych házela hrách na zed. Prstě mi nevěčří. A co ty tlusté holky v legínách a v minisukních. s vyvalenáými špeky. Ty žádné mindráky nemají, jsou se sebou spokojené a mají se rády takový jací jsou. a ona mi na to odpoví,. že manjí zřejmě vysoké sebevědomí, což ona nemá, protože má doma zrcadlo a to jí říká že je tlustá.

Ukázala jsem jí snímky modelky, která umřela na anorexii a v posledních letech života mělA 33KILO.  Nechala se nafotit nahá aby varovala všechny dívky, které by se chtěli vydat její cestou. Alwe ani na to Andrea nereagovala. Jen pokrčila rameny to je přece extrémní případ. Já vážím o dvacet kilo víc. Klidně bych mohla tak o osm kilo shodit, to už bych byla možná spokojená.- Už jí nemužu dotáhnou k doktorovi je plnoletá.

                                                                                                                                    JARMILA, NÁCHOD

Vážená pani, poruchy příjmu potravy jsou jednou z nejčastějších psychiatrických onemocnění. Zvláště pak u dospívajících dívek a mladých žen. Skutečné proporce nehrají pražádnou roli. Mnohdy bychom i marně hledali nějaký vnější spouštěč., Ono pokřivené zrcadlo si nosí nemocná sama v sobě.

podobně jako větčšinu jiných závařných chorob nelte poruchy příjmu potravy řešit zaříkáváním. Do rukou lékařu se nemocní většinou dopstávajíé až ve chvíli, kdy se přidají somatické poruchy, Dívky se pak ocitají na internách nebo endykronologiích. Tam se jim snaží pomoct zvládnout doprovodné tělesné poruchy, bez přeléčení psychických potíží mívá efekt podobné léčby jepičí život.. Efektivněji mohou pomoci jiní, bohužel právě ti,. jimž se dlouho vyhýbáme- psychologové a psychiatři.

 

 

NEJHORŠÍ ZKLAMÁNÍ JE ZTRÁTA DUVĚRY                       10.1.2019

Vilma byla moje životní láska. Po roční známosti jsme se vzali, to už byl na cestě náš syn Šimon. moji rodiče nám v svojí vilce uvolnili podkroví, které jsme si přestavěli na pohodlnýá byt.

Všechno se zdálo být až příliš idylické, alespion ted mi to tak připadá.- Milující manželka, zdraváý chůapeček, fungující bydlení. I s rodiči jsme vycházeli skvěle.

Když bylo Šimonovi pul roku, přišla za mnou zkormoucená Vilma. v očích slzy a nervozně si mnula ruce, Musím ti něco říct špitla. Vyděsil jsem se že je nemocná ale o nemoc nešlo. Ve hře byli dluhy, ještě před svatbou si vypůjčila od nějakých šejdířu sto padesát tisíc ale ted dluží pul milionu. Ty peníze potřebovalas na zaplacení manka, kterého se dopustila v předchozím zaměstnání, vlastní nedbvalostní při chybném vyučtování vlastních nákladu. Částka narostla na urocích, Protože Vilma podepsala pro ní naprosto nevyhovující smlouvu, jak jsem si později přečetl.

Dluh z vypujčených peněz zaplatila, soudní postih z toho nebyl, ale v práci musela dát výpověd. To všechno jsem se onoho večera dozvěděl, do té doby jsem o tom neměl ani potuchy, Lhala mi že z práce odešla proto, že si nerozuměla s nadřízeným.

Bála jsem se ti to říct aby jsi mně neopustil plaskala. Nic jsem přece nezpronevěřila, byla to chyba ve vyučtování.ů Nejsem zlodějka, vždyt jsem všechno zaplatila. Ale ted musím zaplatit těch pul milionu lichvářum, no a já je nemám. Co budu dělat? Volali mi a vyhrožovali,. že dokud do týdne nezaplatim, příjdou k nám domu a- větu už nedořekla zoufale se rozplakala.

Prosim pomoz mi naříkala. Co jsem měl dělat? Nemohl jsem jí v tom nechat, Peníze jsem dal dohromady, něco mi pujčil braTR.  Rodičum jsme nic neřekli asi by je ranila mrtvice. Lichváři dostali své peníze, ale moje důvěra utrpěla ránu. Co když má ještě další dluhy? Rozhodl jsem se, že se formálně rozvedeme. Stále spolu žijeme a vychovávámne dítě, ale já už své ženě vůbec nevěřím, a i když se jí snažím odpustit nejde mi to.

                                                                                                                MARTIN ČESKÉ BUDĚJOVICE

Vážený pane, na začátku řetězce lži, kteréb vse nyní povážlivě stahuje kolem krku vaší paní, byli možná jen naiviota a nedostatek životních zkušeností, Vy jste se bezesporu zachoval velkoryse a pomohl jí vyhrabat se z nejhoršího. Vaše důvěra však utrpěla povážlivé trhliny,. Je zcela legitimní, budeteli mít nadále nad rodinými financemi potřebný dohled. Pochopit se dají i úvahy o rozvodu, byt třeba pouze formálním. Skeptičtější právnícui by vám ho asi posvětili, je to totiž jedna z mála bezpečných cest, jak se pojistit proti spolupodílnictví na jejich případných dalšíách dluzích. Pouze o trochu méně bezpečné je omezení, nebo dokonce zruščení společného jmení manželu.

S formálními rozvody se ale pojí jedna zlotřilost. Alespon jeden z bývalých manželu se dkle togho poměrně brzo a často začne chovat.

 

 

MÁ MUJ MANŽEL ANDROPOUZU, NEBO SE ZBLÁZNIL                             4.1.2019

Jsem pětadvacet let vdaná, vychovala jsem s mužem dvě děti a mužu upřímně říct, že moje manželství bylo štastné. Problémy se začal.i rýsovat asi před rokem.

S manželem jsme měli spoustu společných zájmu. Hráli jsme ochotnické divadlo, manžel je profesionální ochotník a já amatérská zpěvačka. Někdy jsem zpívala i s manželovou kapelou.

Moc jsme se spolu nasmáli, spávali jsme pod širákem, milovali dobrodružné výlety.

Äle pak se manžel začal měnit. Pozvolna ztrácel smysl pro humor. Začal mně okřikovat i kvůli maličkostem. Třeba že jsem nezavřela zubní pastu nebo se dlouho sprchovalas, či nedosolila. Na všechno co jsem řekla, reagoval odpudivbě a já se nakonec bála cokolik říct. Manžel je nevyzpytatelný, vůbec neodhadnu čím ho rozčílím.

Už nejezdíme na výlety a nechodíme do divadla, protože přednost má manželova práce. Jako by měl strach že ta práce jednou nebude, chytá se každé příležitosti, každého záskoku na muzikanta, kteráý třeba náhle onemocněl. Pořád slyším jenom moje práíce je moje priorita,

Netěší se už ani z vnoučat, posledně jikm vyházel do popelnice všechny pastelky, protože je na pocvel neuklidili. Děti brečeli a já se púak pokoušela s manželem promluvit ale vše marné.

Navíc mi začal vkládat do ust věty, které jsem nikdy neřekla a trvá na tom, že jsem to řekla. Hrozně se změnil má i jiný výraz v očích, ta jiskra někam zmizela. Je hrozně negativní všechno jen kritizuje, mnou počínAJE A POLITUKOU KONČE.

Už se nemilujem ale kdyby jen to. Dřív mně každé ráno objal a dal mi pusu, ted mně znechuceně odstrčí se slovy, že polibkmu už bylo za náš život dost. Nechce si se mnou povídat, prý jsme si už všechno řekli. A pokud je večer doma a zrovna nehraje kouká na zprávy, takže si raději zalezu do postele s knížkou. Začínám se ho báýt je opravdu neurvalý, zarím tedy jen slovně, ale co když se to bude stupnovaz. Ani dě s vnoučaty už k nám nechjtějí chodit.

                                                                                                       KAROLÍNA KOLÍN

Vážená pani, andropauza je jen jedna z možných vysvětlwení chování vašeho manžela. Jeho podrážděnost také muže být i odrazem starostí, at už zdravotních či existenčních- leř neinformovat vás o nich je dost pošetilé. Paradoxně nejjednosuší by bylo, kdyby se tak trápil kvůli jiné ženě. Vy by jste pak měla možnost zareagovat.

Andropouza se u mužu nepojeí jen s hormonálními bouřemi, ale i s živbotním bilancováním. Netrapte se s hledáním cest, jak manžela přimět k tomu, avby se projevoval přijatelněji. Zkuste spíš hledat odpověd na otázku, co vy sam,a můžete udělat na to, aby se vám jeho jednání snášela o něco lépe. Také by jste mohla zavítat zatím bez něj, do manželské poradny, Nepotřebujete žádné doporučení, poradentské služby jsou ze zákona nejen diskrétní ale i bezplatné.

 

 

NA STŘÍDAVÉ VÝCHOˇVĚ HODLÁM? TRVAT                         28.12.2018

S manželkou se rozvádíme už druhým rokem. Táhne se to kvůli majetkovému vyrovnání a také kvůli výchově našich dvou dětí.

Postavil jsem pro rodinu dům, pulka je samozřejmě manželky, protože dům jsem začal stavět už během manželství. Sotva dům stál začali spory. Manželce se nezdálo tohle pak zase tamto. Nakonec jsem se jí nezdál ani já a pořídila si milenxce- Nějakou dobu svůj vztah tajila a pak to prasklo, ale rozvádět jsme se kvůli dětem nechtěli.

Střídavá výchova tak vyplinula sama. Manželka chtěla trávit víkemndy se svým milence a já bylů rád že mohu být s dětmi.

Pak mi jednoho dne oznámila že podává žádost o rozvod, protože se hodlá za svého milence provdat. Taky by byla ráda, kdybych celí dům přepsal na ní, protože se tam práý něco nadřela a ráda by tam žila se svými dětmi a svým exmanželem. Ten její mi prý přenechá svunj byt jedna plus jedna ve městěm, což by mi mělo jako majetkové vyrovnání bohatě stačit.

No a pokud jde o děti, tak by je měla ráda natrvalo ve své péči.ů  Už nebude nutné abych si je bral na celé víkendy, protože ona už nikam, dojíždět nebude. Jelikož bude se svýkm mužem žít pod jednou střechou. To že pod střechou, kterou jsem vlastníma rukama postavil už nedodala.

Měkl jsem tisíc chutí jí uškrtit., Nejenže mi chce ukrást dům ale připravit i o děti, o kterém jsem se staral, když se věnovala záletum- to už je na mně moc.

Ještě nejsme rozvedeni, ale ona už si do našejho domu nastěhovala toho svého. Odstěhoval jsem se k matce, která má nedaleko domek. Nechtěl jsem řešit situaci násilím.

Manželka ted pilně pracuje na tom aby se mi odcizili děti. Na každý víkend plánuje s tím jejím ruzné akce. Mé třináctileté dceři Katce kupuje strejda Jára, jak dcera matčina milence oslovuje drahé dárky. Zkrátka si jí kupuje. Muj osmiletý syn Ondra v tom líta jako nudle bv bandasce. Chtěl by být se mnou, ale nechce si to s matkou rozházet. Ale já se nedám ale na střídavé péči budu u soudu dále trvat,

                                                                                                                                    ONDŘEJ LANŠKROUN

Vážený pane obávbám se, že vás příliš nepotěším. v tahanici o dět probíhá často mnoho bitev, po nichž se hrubě nedostává vítězu, zato je v nich spousta poražených. Často jsiou to právě ti, v jejich zájmu jsou ty bitvy vedeny malé děti. Budeteli trvat na střídavbé výchově a jejich matka vašich dětí jí bude stejně trvale odmítat, pak máte o závbavu postaráno moýná ažý do jejich zletilosti. Existuje pouze jediná správná cesta styku s dětmi.- Ta která je v danmé chvíli alestpon trochu přijatelná pro oba rodiče. Mezi výhradní péčí a střídavou výchovou je řada mezistupnu. Vžil se pro ně pojem rozšířený styk. Pokud se vy dvba nedohodnete pak rozhodne soud.

Prpjevem snahy minimalizující škody spáchané na dětech je ochota příjmolu vnější pomoc, od mediátoru či v poradnách prov rodinu, manželství a mezilidské vztahy.

 

JSEM NEVLASTNÍ SYN A VŽDYCKY JIM BUDU                           21.12.2018

Milena a Pavel mně adoptovali, když mi byli dva roky. Jiné rodiče nemám přesto bych ale rád věděl, kdo to byl. Je mi dvacet osm let a nevím nic o své biologické rodině.

Dlouho jsem netušil že jsem adoptovaný. Ty dva roky v dětském domově zmizeli v hlubině mé paměti. Milena a Pavel byli máma a táta. Tak jsem jim vždycky říkal.

Dodnes si nejsem jistý zda bylo správné, že mi ještě v šesti letech, ještě než jsem nastoupil do školy, máma s tátou oznámili že jsem adoptovaný.

Nechápal jsem to, kladl jsem jim otázky, na které bylo těžké odpovědět. Měl jsem z toho tak zamotanou hlavu, že jsem začal koktat a trvalo skoro rok, než mně z toho psycholožka s logopedkou dostaly.

Muj prospěch ve škole byl pro rodiče tedy pro Pavla a Milenu- zklamáním. Jen lehce nad průměrem čekali víc. Do toho se vložili dědeček s babičkou zaslechl jsem, jak si s nimi večer povídají. Co se divíte geny. Kdo ví s kým ho ta holka měla-. Vždyt jí bylo sedm,náct. Nejspíš to ani sama nevěděla. Zdrogovala se na nějaké diskotéce.

Ten večer jsem hrozně plakal. Cítil jsem se strašně sám. Oni mně nemají rádi. A ten pocit osamění ve mně zustal. Ve škole jsem se zlepšil, začal jsem plnit sny svých adoptivních rodiču, protože mně začala bavit matematika, nakonec jsem nejen odmaturoval, ale vystudopval i vysokou stavební.

Jsem pan inženýr. Milena a Pavel doma jim říkám mami a tati, jsou na mně pyšní. Ale co kdybych nebyl tak uspěšný.

Kdyby se tam neprojevili ty chytré geny. Co by dělali? Dávali by mi najevo, že jsem pro ně jen zklamání že adopce byl omyl? Nemůžu se těch myšlenek zbavit. Vždyt jsem pro ně pouze jen dobrá volba. Zkrátka měli při té adopci kliku.

Mám rád svojí práci a mám pár přátel, s nimiž bych si rád o svém puvodu promluvil. Potřeboval bych to všechno s někým probratm Takhle se cítím odcizený mladý muž, který nikam nepatří. Nemám ani partnerku jen letmé známosti, protože se bojím se svými pochybami a úzkostmi svěřit.

                                                                                                                       DALIBOR PLZEN

Milí Dalibore snažil jste se splnit očekávání rodiču. S tím se potýlají i děti pokrevních rodiču. Když si rodiče jejím prostřednictvím chtějí realizovat své vlastní nenaplněné ambice.

Zda vás rodiče o osvojení měli informovat?

 

 

MUŽE MINULOST NARUŠIT NAŠÍ SOUČASNOST?                         13.12.2018

Se Štěpánem jsem se seznámila krátce po rozchodu s Davidem. Bydlel dva roky od nás, znali jchtějí resme se od vidění, zdravili se, ale popovídat jsme si začali teprve u popelnic.

Ano u popelnic s tříděným odpadem. Štěpán mi pomáhal sbírat láhve, které se kutálely z praskéé flašky, já si utírala kutálející slzy, Štěpán se mně zeptal co se děje, a já jsem mu to všechno řekla.

Ukázalo se, že Štěpán byl na to stejně jako já. Nedávno se rozešel po několikaletíé známosti s Lucií. A tak jsem si začali vzájemně vylejvat srdce, utěšovat se, ale už ne u kontajmeru s odpadem. Ale u kávy nbebo u sklenky vína.

Jeden druhému jsme vylíčili všechny své milostné= trable s bývalými partnerami. a pomáhalo nám to.- Já jsem potřebovala mužský pohled na svět, a Štěpán byl zase rád, že muže své zklamání probrat se ženou.

Stali se z nás dobříé kamarádi, postupně jsme se ještě víc přiblížili. Nakonec jsme spolu začali chodit, což mně ze začátku vůbec nenapadlo. Moje pošramocené sebevědomí se zahojiůlo zjistila jsem, že Štěpán je hrozně fajn chlap, vrátil mi smích a radost ze života.

Po necelém roce jsem se se Štěpánem nastěhovali k sobě a zanedlouho jsem zjistila že čekám dítě. radost byla velká, ostatně už jsme měli na založení rodiny věk.

SVatbu jsme měli až po narození Štěpúánky, chtěla jsem si jí pořádně užít. Že se tam objeví Lucie, ŠTěpánova bejvalka, mně ani ve snu nenapadlo. Tak gratuluju Štěpáne, o tom že se žením, se dozvěděla náhodou. Snad ti nevadí že jsem přišla.- Na tady máš dárek, pronesla ledově a předala Štěúpánovi balíček. Na mně vrhla opovržlivý pohled a hrdě odkráčela. Do očí mi vyhrkla slzy a ta potvora. Štěpán balíček položil a políbil mně. Nenecháme soi pokazit svatbu. Pojd dáme si ještě šampanské. Podařilo se mi zvládnout situaci a svatbu jsem si nakonec užila.

Když jsem se Štěpána doma zeptala, co v tom balíčku je odpověděl že minulost. A že je rád že je to pryč. Jwenže já se pořád nemužu zbavit strachu. Co když se Lucie znovu objeví a s ní i pozůstatky minulosti.

                                                                                                        ADÉLA, KROMĚŘÍŽ

Milá Adélo, pocuit blízkosti se u vás dou rodil u kávy a sklenmek vína. Řekli jste sio mnéhé. Mimo jinbé i o předchozích známostech. To přináší riziko- vžl se pro něj termín retro- grádní žárlivost. Tedy žáelivost na partnery z doby předcvházející vašemu seznámení.

Nad přítomnostáí bývalých partneru obvykle nejásáme. Naše radary nám našeptávají, abychoém si na ty ex, dávali pozor. Pocit ohrožení muže naše pocitxy výrazně zkreslit. Stěží je budeme vmímat jako bytosti sympatické, s jejich dárkem zacházíme jak s nevybuchlou muticí. Naštěszí jen zpravidla záleží jen na nás, zda nás ohrozí. Čím víc se budeme v lapálii rejpat, tím víc se nám jí podaří jí aktivovat a přivést k výbuchu. I kdyby v ní byla jen třeba jen neviná knížka bez lascivního věnování.

 

 

MATKU JSEM OPLÁKÁVAT NEDOKÁZALA                       4.12.2018

Po tátově smrti zustala matka sama. Pomáhala jsem jí jak mi čas a síly dovolili. A když si zlomila nohu, vyměnili jsme naše dva malé byty za jeden, velký a matku si k sobě nastěhovali.

Byla jsem jedináček navíc nechtěný, což mi matka dávala najevo zejména v dětství. Byla jsem spratek břemena na celý život. Bič který si na sebe upletla. vypěstopvala ve mně mindrák, že jsem nepoužitelná a ošklivá, nic ze mně nebude a má mně za trest, Byla bych se rozkrájela, jen abych si získala její lásku, ale ničím jsem se nezavděčila. Táta mně sice miloval, ale byl to slaboch a nikdy se mně nezastal.

Když mně přijaLI NA VYSOKOU TAK JSEM BYLA RÁDA,  že mužu vypadnout na kolej. A matka byla ráda že jsem vypadla z domu. Byla jsem výborná studentka, ale ani tím jsem si matku nezískala.,

Ještě na fakulte jsem se seznámila se svým budoucím manželem a hned po promoci jsme se vzali, matka na svatbu nepřijela, prý jí nebyloé dobře.

Manžel získal po PrAŽSKÉ babičce malý byt, kam jsme se nastěhovali, shoudou náhodn jsme se stali téměř sousedy mých rodiču. Táta nás navštěvoval, radosval se z vnoučat, matka přišla jen několikrát a nešetřila kritikou. Ale když ovdověla, navíc si zlomila noháui a navrhla, abychom bydleli pohromad+ě.

Vyměnili jsme byty za jeden a matce nechali ten největší. Měla kompletní servis. Ale i tak bylo všechno špatně. Vnoučata bylka rozjívená a lezka jí bez zaklepání do pokoje, rozčiloval jí zvuk naší televize, ačkoli měla svojí a koukaůla se dlouho do noci.

Jídlo něla žádnou chut. Byla jsem pro ní pořád to nemehlo, navážela se i do mého manžela- Ten tvůj Milamn je hezký chlap, na tvém místě bych si ho hlídala. Kdo ví jestli nemá milwenku. Vlastně bych se mu abi nedivila podoétkla jedovatě.

Když dostala rakovinu obvinila nás. To mám z toho, že jsem se kvůli vám pořád jen rozščilovala. a nakonec umřela-. Necítila jsem skoro žádnou lítost spíše ulevu. Ale trápí mně to. Přece jen to byla moje matka.

                                                                                                              ZUZANA ŽEMBERK

Vážená pani někdy se bohužel stane, že dítě je někdy některým z rodiču stanbe jako nechtěný vetřelec.  cOŽ bohužel platí i pro vaší matku. vypěszovala ve vás pocit že se chováte nepatřičně. Nechválila a dokonce se snažila škodit. Jen tak si lze vysvětlit to, jak se navážela do vašeho manželství. Pokud váš nerozeštvala, tak máte obdivuhodného muže,. Kdyby bylo vše tak jak popiasujete, měla nad vámi značnou moc,. Asi nebylo snadné se jí postavit na odpor. Přitokm jste pro ní udělala první poslední- dokonce jste si jí po otcově smrti vzali k sioběl.

Vaše nbynější pocity a výčitky jsou však jen dalším důkazem toho, jak má moc nad vámi i smrt. To ona se vám dnes snaží namluvit, jak hanebná jste. Normální by přece bylo,. kdyby jste patřičně truchlila nebylo. Normální by bylo, kdyby se k vám v životě chovala tak, že by vám to po ní truchliolo samo.

 

MUJ BÝVALÝ MANŽEL BERE DROGY A ÚČÍ DÍTĚ LHÁT                            15.11.2018

Mám sedmiletého synka Kryštofa. S bývalým mužem Viktorem jsem se rozešla už před třemi lety kvůli jeho závoslosti na drogách.

Viktor slíbil že s dogami skončí, jen aby mohl synka vidět, a nějaký čas to dokonce vydržel. Napřed Kryčšztopfa navštěvoval u mně doma,. pak si ho bral i na krátké procházky, a protože se zdálo že svůj slib dodržuje, dohodli jsme se, že muže s Kríšou trávit každý druhý víkend. Zdánlivý klid trval necelý rok.

Pčřišla jsem si k Viktorovi pro Kríšu a už na chodbě mně málem porazil zápach marihuány. Musela jsem bouchat na dveře ani zvonění nepomohlo. Nakonec vylezl Viktor a blábolil, v místnosti se povaliovali ještě dva uplně zhulený mladíci, a mezi nimi seděl Kríša.

Vzala jsem ho za ruku se slovy už kluka nikdy neuvidíš, jsem utekla. Viktor jen tupě koukal. A nastal další kolotoč slibu a pokání, vyhrožování a citového vydírání, ale já nmepovolila. Viktor slíbil, že s drogama skončí definitivně a přistopil na to, že zkontroluje přítomnost drogy v jeho moči. Byl delší dobu čistý, tak jsem mu opět umožnila trávit se synem dva víkendy v měsíci.

Tak co Kríško jaký byl víkend? Zeptala jsem se synka. Vyprávěj jak jste si užili výlet. A Kríša ze sebe vychrlil- bylo to bezva mami, byli jsme na viodopádech a byli jsme na večeři. Pak se zamyslel a bradička se mu zachvěla- mami nebudeš se zlobit když ti řeknu pravdu?

Jak bych se mohla zlobit. Kríša se ke mně přitiskl a celý se třásl. Víš my na žádném váýletě nebyli ani na večeři. Byli jsme doma a koukali se na televizi. Pak jsme jeli k tátovými kamarádovi. Já tam hrál hry na počřítači a oni kouřili. Trochu mně z toho bolela hlava. Táta říkal že to jsolu bylinky. Ale že ti to nemám říkat, protože se na mně budeš zlobit a rozplakal se.

Kvuli drogám jsem se s Viktorem rozešla, a on není s fetováním schopen přestat ani kvůli tomu dítěti. Mám to řešit se sociálkou?

                                                                                                                           BOHDANA TEPLICE

Vážená pani připustme, že se váš ex po rozvodu snažil žít bez drog. Což byla zcela legitimní podmínka pro kontakty s Kryštofem. nikdy však už nebude vyléčený. V nejlepším případě narkoman abstinující. Abstinence však bývá velmi křehká. Stačí aby se zase objevil někdo z kumpánui,. a muže v tom zase lítat. Dokonce i ve chvíli kdy má u sebe syna.

Budte ráda že vám syn duvěřuje. jinak by tátu asi neprásknul. Těžko říct co by ho jinak poznamenalo víc, zda oblaka marihuány nebo fakt, že by vám musel lhát. Kontakt s oddělení sociální ochrany dětí by byl určitě na místě. Chránila by jste tím i sebe, svěřit dítě někomu, kdo se o něj možná nedokáže postarat je nemoudré, někdy i přestupek. Možná by mu sty\k se synem sociálka zakázala, nebo povolila jen stykl asistovaný, tedy za přítomnosti třetí osoby.

 

 

MILUJU JINÉHO OZNÁMIL MI MANŽEL                          14.11.2018

Blesk z čistého nebe, rána přímo do srdce, zrada, zoufalství, bezradnost,. Nevím jak bych všechny ty své pocity popsala.

Jsem deset let vdaná, máme s manželem dvě malé děti. Myslela jsem že mám štastné manželství. Ivan byl laskavý, se vším mi pomáhal, věnoval se dětem. Krásný kluk do kterého jsem se bláznivě zamilovala, kterýá mně připravil o panenství, krátce nato požádal o ruku.

Pravda je že moc často jsme se nem,ilovali, tak dvakrát za měsíc ale nijak mně to nevadilo, nejsem zrovna vášnivý typ  a oceňovala jsem zejména jeho charakter.

Myslela jsem si že Ivan je taky štastný, asi svým zpusobem i byl. Dokud nepotkal toho Radka, Vůbec jsem netušila že Ivan jwe gey. Přiznmal se mi až ted po letech, že se mu vždycky líbili kluci, že se oženil jen kvůli rodičum,. společenským zvyklostem a taky proto, že chtěl mít děti. Myslel jsem si že se mi podaří žít jako heteroasexuýální muž, mám tě moc rád ale jako kamarádku. Do Radka jsem se zamilovala a on do mně také. Odpust mi to, ale já už s tebou už žít dál nemužu. Nerad bych ale přišel o děti tak tě moc prosím, abychom se nějak rozumně domluvili.

Ivanovo přiznání mně uplně zlomilo. jak to vysvětlim rodičum, sourozencum a přátelum. ? Jak to vysvětlím dvěma chlapečkum? To budou chodit na návštěvu k tátovi, který žije s jiným mužem? budou mít dva táty nebo tátu se strejdou?

Možná to časem pochopí, vždyt ted je to taková moda, že dva geyové vychovávají děti, ale copak je to normální? Co když se z mých synu stanou také geyové? Časem se rozhodnou že jim twnhle životní styl dvou tátu vyhovuje?

po ropzvodu bych si možná měla najít nějakého muže, opravdového chlapa, který by měl moje děti rád a byl jim mužským vzorem. Muže který by mně miloval jako ženu.

Ta situace mně deptá, vždy Ivan mně zranil navíc s chlapem, to je pro mně horší, než kdyby se zamiloval do jiné ženy. On cwelá léta jen předstíral že mi je i mužem. vůbec nevím jak se s tím mám srovnat, je to pro mně strašná situace.

                                                                                                                                               AGÁTA, ZLÍN

Milá Agáto umím si představit jak vám je. Dkážu si také však představit jak je vašemu muži. Dlouho si nejdřív bránil přiznat si svojí sexuální orientaci. Ani pro něj to nebylo snadný.

Nemůže za to že je gey, nemůže to ale ani změnit. Svou orientaci si neuvědomoval nebo jí popíral. Homosexualita není vadou charakteru, gey muže být prima otec,. nemužer však žít dlouhodobě v uspokojivém heterusexuálnmím vztahu. I on by jistě uvítal kdyby ho přitahovali ženy.

Rotzumím i vašív snaze chránit vaše kluky i obavám z reakce okolí. Věřte mi že si brzy všichni zvyknou. Když tu situaci přijmete vy, t ostatní se k vám záhy přidají. sexuální orientace jen nejen vrození ale i neměná. Nehrozí že by se vaši synové nakazili. Děti navíc mají dobře vyvinuté radary na vše, co se ve vztahu rodiču odehrává- dozvědí li se se pravdu bude to pro ně ulevou.

 

 

 

MATKA SI NAŠLA MILENCE A NÁS UŽ NECHCE DOMA                           2.11.2018

Bydlím se svou matkou a dvanáctiletým synem v rodiné vilce, kterou pro nás postavil muj otec. Po tátově smrti si máma našla milence, nastěhovala si ho do vily a jedinou překážkou v jejím štěstí jsem ted jen já a muj syn.

S mámou jsme vždy skvěle vycházely, vnuka měla ráda a dokud táta žil, byli jsme harmonická rodina. Naši mi nikdy nevyčetli že jsem svobodná matka.

Po tátově smrti se všechno změnilo. Máma se na pár let uplně uzavřela do sebe. Nechtěla mezi lidi a odmítalůa návštěvy. Čas rány trochu zhojil a máma začala chodit do práce. A pak si našla přítele o deset let mladšího. Musím uznat že je to fešák. Ale ani ve snu mně nenapadlo, že se do něj uplně zblůázní,. že ztratí veškerou soudnost.

Brzy nato máma zlikvidovala veškerý čšatník. Ta skřín bude prp Alexe. já ti ještě neřekla že se k nám příštá týden nastěhuje. musáím vyklidit tátovu pracovnu.

Pracovnu jsme vyklidili nahoru na půdu a Alex se nastěhoval. Před domem zaparkoval stěhovací vuz a stěhováci vynášeli jednu bednu za druhou. Taky nábytek a koncertní křídlo. Řada pilných mravencu vyklízela mega mraveniště před potopou světa.

Mami to se do pracovny nemůže vejít namítla jsem, no jistěže ne Renatko. počítáme s tím, že se s Jirkou nastěhujete do toho maléhjo pokoje pro hosty a uvolníte pro Alůexe ten velký pokoj s arkýřem tam se bude jeho koncertní křídlo nádherně vyjímat. Časem se budete muset poohlédnout po nějakém vlastním bydlení. Takhle tu přece bydlet nemůžeme.

Řekla jsem mámě že to snad nemyslí vážně. Čtvrtina domu je přece moje, dědictví po tátovi. Arkýřovi pokoj nevbyklidím a do pokoje prop hosty se nenastěhuju.- jenže máma s Alexem si pozvali pár chlapíku, a když jsem se jednoho dne vrátila z práce, byli všechny moje a Jirkovy věci naskládané v tom kumbále. A v arkýřově púokoji trůnilo křídlo. Alex přeludoval a moje šílená matka na něj zbožně koukala měla jdsem jí chut jí zabnít. A ta chut mně ještě nepřešla. Vůbec nevim co mám dělat.

                                                                                                                          RENATA, PÍSEK

Milá Renato připustme, že si matka nenašla jen milence ale spíčš partnera. Může nám připadat nepatřičné, že tak snadno vzplála, dokonce k mužui o dekádu mladší.

Když ovdověla naštěstí měla doma vás a vašeho syna, moc radostný však její život asi tehdy nebyl,  chápu že se ted cítíte odstrčená. Mohla by jste se pokusit se s matkou dohodnout na důstojných podmínkách. Skomprmisem se ale pojí jedna zlotřilost, obě strany mohou mít pocit, že se uskrovňují až příliš.

Jistěže nby se dakla s právníky nalézt možnost jak zasáhnout, když si spoluvlastník nemovitosti do ní chce nastěhvat někoho, s kým jiný spoluvlastník nesouhlasí. Je to však postup hodně konfrontační. Navíc by asi bylo načase, aby jste se jedna od druhé kapku odpoutala- Kdyby jste si nechala vyplatit váš podíl z té vilky, nestačilo by to na samotné bydlení?

 

 

PO NĚKOLIKA LEECH MANŽELSTVÍ MI MANŽEL ODHALIL HROZNÉ TAJEMSTVÍ                  31.10.2018

Nejvíc ze všeho bolí zrada od člověka, s kterým jsme s nadějí kdysi spojili život.

S Richardem jsme se vždycky jevili na první pohled velmi štastný a spokojený pár. Byli jsme finančně zabezpečeni, s dětmi jsme neměli žádné problémy a před druhými jsme se nikdy nehádali ( doma to ale občas bylo dost dramatické). Většina z našich známích s námi prožila i naší svatbu, která byla velkolepá a nákladná a krásná. Nikdo ale netušil. že po pár letech manželství jsem se ve vztahu začala cítit nešťastná a zustávala jsem v něm vlastně už jen kvůli dětem. Jako mladá dívka jsem neměla moc sebevědomí a bála jsem se,. že si mně nikdy nenajde ten pravý. Neměla jsem žádné velké sny o princi na bílém koni, stačil by mi normální slušný kluk, který by mě měl rád. 

Brala jsem to jako velké štěstí.- S Richardem mně seznámila moje kamarádka Monika., Ta už ho znala z dřívějška přes další známé. líbil se mi, byl mi hodně sympatický a tajně jsem snila o tom, jako by to bylo žít s ním napořád. Myslela jsem si ale že je pro mně nedosažitelný. proto jsem začala považovat za velké štěstí, když si mně najednou Richars všímal víc, a když mně dokonce pozval do kina. Říkala jsem si že z toho bude stejně jen  kamarádství, snažila jsem se nebat to jako rande. PO kině jsme se šli ještě projít večerním jarním městem. V jednu chvíli mně vzal za ruku a už nepustil.  A když mně doprovodil před dům ukde jsem ještě bydlela s rodiči, letmo mně políbil. Brala jsem ten den jako nejštastnějším ve svém životě. Vídali jsme se víc a víc. Často u toho byl i někdo z našich společných známých, nejvíce pak Monika. Ta našemu vztahu očividně přála.

Myslekla jsem že mně má rád- Za pul roku jsme dospěli k rozhodnutí, že bychom se měli vzít. Na to že jedním ze svědku na naší svatbě bude Monika jsme se shodli- a také se tak stalo. Jak už jsem se zmínila, svatba byla opravdu honosná a já jsem se celou dobu vznášela v sedmém nebi.

Občas jsem se v noci probouzela,. ted už vedle svého manžela, nemohla jsem skoro uvěřit tomu jaké štěstí mně potkalo. To že Richard byl chytrý, milí a hezkáý byla jedna věc,. mnohem duležitější pro mně ale zustávala, skutečnost že mně má opravdu rád. po roce manželství jsem otěhotn+ěla,  i když jsme to ještě neplánovali. Připadalo mi pak trochu, že na spoustu věcí rezignoval a stal se apatičtější, ale říkala jsem si že otcovství muže mění. Jeho projevy lásky už nebyli tak časté, ale zatím jsme nedospěli k žádné krizi., ve své naivitě jsem ani nepočítala s tím že by nějaká přišla. Dál jsem si užívala roli manželky a matky- zanedlouho i s druhým dítětem.

Stalo se to po jedné hádce, která nejprve vypadala nenápadně. Jako obvykle v podobných případech, se jednalo o nějakou hloupost, ale tentokrát jsme nechtěli ani jeden z nás ustoupit. A právě tehdy mi řekl Richard hroznou věc a odhalil kruté tajemství. Prozradil mi že vždy miloval a bude milovat Moniku. se mnou začal chodit jen proto, aby v ní vzbudil zájem a žárlivost, a vzal si mně pak jen z trucu. Chtěl se se mnou brzy rozvést, ale moje těhotenství vše zhatilo. krátce nato se vdala i Monika a Richard rezignoval.

Zlá slova vše zničila- slova která mi manžel tehdá řekl by,la strašná. Odmítala jsem jim uvěřit, ale v srdci jsem cítila, že je to pravda a myslí to vážně. nikdy jsme se k té hádce nevrátili, ale náš vztah byl před dětmi jen předstíranbý, před známími i před sebou navzájem. Teprv před pěti lety jsem se rozvedla, vím že jsem žila V ILUZI ALE NELITUJU TOHJO.  Prižila jsem krátký kousek štěstí jako žena která si myslí, že je milována- a celoživotní radost z toho že jsem dobrou matkou.

                                                                                                                                         LENKA, MOST.

 

 

SNAHA ZHUBNOUT MĚLA NEČEKANÉ VYUSTĚNÍ

Člověk se může rozhodnout pro jednu konkrétní věc, ale nakonec získá i jinou.

Během pětadvbaceti let manželství jsem přibírala další a další kila.. Moc jsem si s tím hlavu nelámala. Byla to chyba, protože si tím lámal hlavu muj muž. Nadváha byla jedním z duvodu proč se se mnou rozvedl, Tím dalším byla mladší slečna samozřejmě štíhlá.

Měl poznámky k mojí váze. Z rozvodu jsem se nějaký čas vzpamatovávala. Pak jsem si našla přítele přes inzerát na internetu.

Neušklo mi jak se při prvním setkání kouká na mojí postavu, dokonce měl i pár poznámek. Bála jsem se že na další schůzku už nepříjde Přišel a začal se rozvíjet vztah. Žádná velká vášen ale alespoň jsem nebylůa sama. Někde v podvědomí jsem ale měla ukotvený strach, že moje kila navíc mně zase připraví o jistotu partnerského pouta. Rozhodla jsem se proto že budu radikálně hubnout. Našla jsem k tomu pevnou vuli. Začala jsem se víc pohybovat, každý večer jse,m oběhla třikrát naše sídliště, Chodila jsem plavat do bazénu a při každé další návštěvě si přídávala dva bazény navíc. A rázně jsem omezila večeře. Zatímco dřív jsem klidně vyplenila lednici i před spaním,  nyní jsem nejpozdější malé jídlo snědla v šest večer,. Výsledky se brzy začali dostavovat. kila šla dolu a já se cítila lépe.

Moje sebevědomí stoupalo. Nový přítel to sice nikjak neocenil, ale přestal s občasnými poznámkami. Pak jsem se jednoho večera zadívala do zrcadla a sama sobě jsem se znovu zalíbila.

Hodně mi to pomohlo- v tu chvíli jsem, si také řekla, že mám navíc a že si mužu najít lerpšího partnera.  Vztah jsem ukončila a zjistila že mně to moc nemrzí. Ostatně on to bral také celkem lhostejně. Ve svém pokračování a dietě jsem pokračovala, a to vlastně trvá dodnes. a lepšího partnera než byl ten na inzerát, jsem si takjé našla a jsem vedle něho štastná a spokojená. Změnit k lepšímu se chce změnit každá žena. Já to dokázala a můžu ostatním je doporučit, aby zapojili svojí silnou vuli.

                                                                                                                   MILUŠKA, PRAHA.

 

DALI JSME PSA DO UTULKU A DCERA UTEKLA Z DOMOVA        25.,10.2018

Dcera nedala pokoj, a že si to štěně, které její spolužačka našla uvázané u kandledelábru musíme vzít, protože mají doma kočku a ta psy nesnáší. A tak jsme si ho vzali.

Neměli jsme žádné zkušenosti s chovem psů. vzali jsme to vyzáblé klubko a odvezli na veterinu. Tam nám řekli že to je kříženec, pravděpodobně německý ovčák s rotvajlerem. Tedy pořádný pes žádný gaučák.  bude třeba s ním chodit na cvičák a domsa nastolit řádnou disciplínu. jinak bude šéfem rodiny on.

Snaha tady byla. Jenže já s manželem chodíme do práce a dcera je jí třináct, se sice dušovala, že jakmile štěně doroste, začne s ním chodit na cvičák ale sliby chyby,.

Bery byl zpočátku milí a kamarádský. Jenže postupem, času si začal v naší rodině budovat výsadní postavení. Spát v púelechu ani náhodou. Rozhodl se že bude spát v pokoji s dcerou. Jenže Bery rostl. Už v osmi měsících se z něj vyklubal hromotluk a vytlačil dceru z postele.

málem mně ranila mrtvice, když jsem jí ráno našla schoulenou na zemi, na koberci v její posteli se rozvaloval Bery. cHTĚLA jsem ho vyhodit, ale on na mně zavčel a vycenil zuby tak, zle že jsem vycouvala..

jediný člověk kterého poslouchal byla naše dcera, Venčit ho směla jenom ona. Ke mně a k manželovi se choval nepřátelsky, vrčel na nás, nesměli jsme na dceru ani zvýšit hlas, jinak po nás hned vyjel. dokonce MNĚ KOUSNUL DO RUKY NIC STRAŠNÉHO jen modřina, protože jsem dceři která byla drzá, chtěla dát malý výchovný pohlavek. Ta ho jen bránila že jí brání.

Ale manžel prohlásil že pes musí z domu. Nejlepší bude když ho dáme do útulku jinak nás sežere, Taková obluda přece nemůže žít v činžáku. Neměl to říkat před dcerou dostala hysterický záchvat.

Prohlásila že pokud ho dáme pryč tak pujde taky. Manžel se tomu jen smál a druhý den psa odvezl. Dcera se vrátila ze školy a pes nikde. Tak strašně vyváděla, že jsem málem volala záchranku. A druhý den nepřišla domu. Naštěstí byla u babičky, ale chce svého psa zpátky, jinak se prý neverátí a bude nás do smrti nenávidět. A babička moje máma- je na její straně. Práý jsme holce hrozně ublížili. Vůbec si nevíme rady,

                                                                                                                                           MARTINA, STRAKONICE

Milá Martino že by na úsloví, že na dobré skutky jsou dlážděny cesty do pekel něco bylo? postarat se o bezprizorního psa dobrým skutkem je. Má to ale háček- dcerka vám od počátku nedala na vybranou. Postavila vás před hotovou věc. Prosadila SI svou, aniž by jste měli možnost volby. Nyní vlastně nedělá nic jiného. opět vás vydírá, ted dokonce za pomoci vaší matky.  Dosáhnli tentokrát svého, lze očekávat že tuto stratégii bude dělat i v budoucnu. Aby pak ale nehrozila útěkem z domova jen proto, že jí nutíte učit se nebo poklidit binec ve svém pokoji.

Zkuste hledat náhradní řešení- třeba že dcera doma psa mít může, ale menšího. Asi vám na to nekývne a budfe se tvářit, že není jiné řešení, než vaše totální rezignace, Pak se ale nedivte, budete li mít donma v dcerce malého tyrana, a časem velkého tyrana.

 

 

BABI TY NEMUŽEŠ ZEMŘÍT KDO BY NÁS ŽIVIL?                           19.10.2018

Zamilovala jsem se jako blázen. Jmenbuje se SAŠA, je o štvrt století starší než já a má tři děti. jenže co má člověk dělat, když ho láska pohltí jako dravá ryba.

Vlastně jsem se ani zamilovat nechtěla. Věděla jsem že je ženatý že má děti. Ae hrozně se mi líbil.- Vysoký, štíhlí padesátník, vůbec na ten věk nevypadal. A vtipný, vzdělaný, imponoval mi muj šéf.

Asi jsem na něj koukala jako na svatého. i když jsem tím ze začátku nic nemyslela. Prostě jdsem ho obdivovala. Jenže pak na ty moje pohledy tak nějak zareagoval. Napřed spíš nesměle. Ptal se jak se mám. Jestli jsem s prací spokojená. mluvil se mnou častěji než s ostatními podřízenými, kteří to samozřejmě zaznamenali. heleno on po tobě jede, vtipkovala moje kolegyně a kamarádka Irča.

jistěže mi to lichotilo. Také mně to přivádělo do rozpaku. Alůe když se na mně podíval, ty jeho hnědé, jakoby zasněné oči. Nemohla jsem si vůbec pomoc. Postupně jsem se zamilovala a čekala, až se objeví v naší kanceláři a zeptá se, tak co Helenko všechno v pořádku?

Pak mně vzal na oběd., No poprvé nejenom mně, byli jsme čtyři. Taková neformální porada. Mohla jsem na něm oči nechat. Hltala každé jeho slovo. Samozřejmě že jsem si už tehdy uvědomovala,. že v tom tak zvaně jedu. Tak nějak jsem doufala nedoufala, že Saša neopřekročí hranice co je v domě není pro mně.

Pak jsme šli na oběd jen my dva. Za další týden na večeři. A po té večeři jsme jeli do jednoho kouzelného hotýlku, kde jsme strávili noc. Bože to byla noc a následovaly další.

Už jsem v tom byla až po uši. Bylo mi jedno že má Saša rodinu. Chtěla jsem ho, chtěla jsem být s ním. A Saš UŽ V TOM JEL TAKY.  Když mi řekl že mi miluje, nepochybovala jsem ani minutu.

Ale pak jsem otěhotněla. S tím Saša nepočítal. Bral to jako zradu. Měla jsčem být jen milenka,. žádná další matka jeho dětí. Jenže já to Sašovo dítě chtěla. Ted jsem na mateřské, mám Nikolku a bydlím u babičky. Ta pořád opakuje že z tohbo umře. No já jí říkám- bani ty nemůžeš umřít kdo by nás živil.

Nevím kam pujdui pracovat pon mateřské, je to ještě daleko.

                                                                                                                                   HELENA, VYŠKOV

Vážená pani Heleno, bláznivá zamilovanost je stav s púropuknuitím akutní duševní nemoci. Což je situace, v níž bychom měli mít alespoň omezenou zpusobilost k právním ukonum. Gravidita sice není právní ukon, její následky všakl ano. Naštěstí i pro vás, měl vás partner dost rozumu, aby se kvůli vám nerozváděl, a babiččinou zásluhou máte alespoň sřechu nad hlavou.

Konstruktivnější by však ale bylo., kdyby jste se snažila postavit na vlastní nohy. Na oddělení sociální ochrany dětí vás poučí, na jaké finanční dávky mátwe nárok. Jak vás podporuje Nikolčin otec? Že po něm nic nechcete? Kdyby šlo jen o vás tak budiž. Vaše dcera ale má ze zákona právo podílket se na životní urovni obou rodiču. I otec externista by se na ní podílet měl. Výživné by jste po něm měla požadovat třeba i za cenu soudních tahanic.

 

 

JAK JSEM O MANŽELA A PENÍZE PŘIŠLA                      16.10.2018

Vdávala jsem se ve čtyřiadvaceti, láska jako trám ale bydlení žádné, takže jsme si vzali hypotéku a koupili si dvoupokojový byt, kde jsme zpočátku vrkali jako dvě spokojené hrdličky.

Byla jsem opravdu spokojená, dokonce jsme s mužem plánovali i rodinu. Ale čas běžel, dítěti se k nám zřejmě nechtělo, a manžel se začal měnit. Žijeme v systému kteří jičíb všechny lidské hodnoty, prohlásil jednoho dne,. tím to všechno začalo.

Manžel usoudil že systém je zlo, proti kterému je třeba bojovat. Začal tím že dal výpověd z práce. Nebudu podporovat takový zhoubný systém, pravbil rozhodně a já na něj jen nevěřícně zírala. A z čeho budeme platit hypotéku jen plat na to nestačí. Pokrčil rameny nějak to dopadne.

Pak začal číst takové divné knížky,. koukal na divné dokumenty, nechal si narust vlasy a vousy až do pasu, také se přestal normálně stravovat a začal si připravovat speciální jídla, která mělůa posílit jehgo duchovní rozměr. Také se mnou přestal spát, když se nám za tři roky nepodařilo počít dítě.

Občas mi dělal přednášky, kterýmj jsem anbi trochu nerozuměla,. a tak mi jednoho dne došla trpělivost, sbalila jsem se a odešla k matce.

Jenže tu byla ta hypotéka.- Já platila ale menžel přestal. Další protest ptŕoti systému. Vrátila jsem se do našeho bytu, a málem mně ranila mrtvice.

Manžel se zašil v jednom z pokoju a v tom druhém pěstoval marihuanu. Vzala jsem kýble, lopatu a všechny ty kytičky vyházela. Nenechám se kvůli tobě zavřít byt je společný, ječela jsem. A hned jsem požádala o rozvod,.

Muj již bývalý manžel se krátce nadto odstěhoval do nějaké komunity, ulevilo se mi ale hypúotéku jsem musela platit i za něj. Měla jsem tři zaměstnání a počítala každou korunu. trvalo to pět let a já měla nervy nadranc,. Pak se najednou objevil vypadal jako zombi, že prý v tom bytě bude bydlet taky, protože je spolumajitel. Nakonec jsem prosadila, že byt prodáme a že exchotě vyplatim, to co mi z prodeje zbylo, na nový byt nestačilo, ale našla jsem si slušný podnájem. píšu to proto, aby si ženy dali na podezřelé chování svých manželu pozor a nedopadli jako já.

                                                                                                                                      JULIE, OTROKOVICE

Vážená pani i příběhy s křížkem po funuse, mívají sviou cenu. Přinejmenším mohou být varovným příznakem.

Šanci na to něco podniknout bylo období, když se manžel začal tak viditelně měnit promin- začal se chovat jako totální magor. Je celkem jedno, zda jej oslovila nějaká sekta, či jen výrazně alternativní životní styl. Vnější atributy započaté dílo zkázy jen dokonaly. Už při prvních signálech je třeba hledat odbornou pomoc, třeba v manželských poradnách. Vašeho muže by sice nikdo nepředělal, s odbornou pomocí by jste si však daleko dřívě uvědomila, chorobnost jeho stavu.

Ani já si neodpustím apel na ty, kdo prožívají něco podobného. Do manželské poradny doporučení nepotřebujete, služby jsou zdarma, účast partnera zpravidla není nutná.

 

 

DCERA JE NEVDĚČNÁ                             21.9.2018

Našim problémem je dcera, která nám svým chováním ničí zdraví. Přede deseti lety jsme jí darovali rodináý dům. saMA opbývá prvnbí patro. Ve svém rozhodnutí jsme se unáhlili.

sice jsme si ve smlouvě nechali vypsat břemeno doživotního bydlení, ale to nám vůbec nepomohlo. Tehdy jsme netušili, jaké peklo pro nás postupúem času nastane. Dcera je velmi zlá, vyjadřuje se stylem, nejraději bych vás srazila ze schodu, nebo žijete už hodně dlouho. Nijak nám nepomáhá. nezajímala se když jsem měla úraz. Je možnbé žádat vrácení daru, . Právník nám řekl, že podle nového občanského zákoníku už ne. Má pravdu co máme dělat,.

 

 

TAK SE VDÁVEJ ALE JEN PŘES MOJÍ MRTVOLU                     20.9.2018

Matka mně držela vždycky pěkně zkrátka. Vychovala ze mně hodnou a poslušnou holčičku, která musí vystudovat medicínu, aby se o ní mohla posléze starat.

A tak jsem byla hodná a poslušná a na medicínu mně přijali, i když jsem toužila studovat architekturu.

Matka velmi pečlivě lutrovala moje kamarády a posléze i mé nápadníky. Žádný nezapadal do jejích představdobře zavedeného pána, který jí ( ano jí), bude jí vozit k moři a hradit jí nákladné dovolené, jako to dělal muj tatínek-. Na žádnou mně ale nikdy nevzala.

A tak hodná holčička studovala, plnila mamince každé přání, aby se maminka nezlobila ( vždyt lásku jsem si musela zasloužit), nápadníky odháněla jako obtížný hmyz.

Jenže z larvičky hodné holčičky se nakonec, navzdory všemu, vyklubala samostatně uvažující žena, Mé první pokusy vymanit se z matčiných pout skončili sice špatně, ale pakj jsem se doopravdy zamilovala. Muj vyvolený nebyl boháž ani vysoškolák. Byl to uplně obyčejný elektromechanik. Matku mohla ranit mrtvioce když jsem jí ho představila. tentokrát už pevně rozhodnutá, že si tenhle vztah zničit nedám.

budeme se brát oznámila jsem matce, a předala jí svatební oznámení. Dostala uplný záchvat.

Jen přes mou mrtvolu vyváděla. A v den mé svatby si lehla před dveře. Když mně překročíš už se nevracej. Tak jsem si vysoukala šaty a svou matinku překročila. Přestože na svatbu nepřišla užila jsem si jí. A od té doby žiju už pět let v štastném manželství.

Máme tříletou holčičku Anu, matka jí ještě neviděla. Je mi líto, že moje dítě má jen jednu babičku, maminku mého manžela.

Byla bych moc ráda, kdyby se v hlavě mojí mámy rozsvítilo. Kdyby projevila o svou jedinou vnučku zájem. Kdyby projevila zájem o život své jediné dcery, Ale ona je zakuklená ve své zapšklosti a siobvectví., Jak mi říká teta se kterou se stýkám, matka mi nemůže odpustit tu masalianci.

                                                                                                                                        LUDMILA ZNOJMO

Vážená milá Ludmilo, měla jste smulu, že jste se narodila tak manipulantní a emočně vydírající matce. Dost dlouhon jste se jí snažila vyhovět, takže nemělůa důvod se měnit. Až jste si konečně prosadila svou. Vkladtně by jste jí mohla být za její teatrální výstupy vděčnbá. Bezděky jim přispěla ke stabilitě vašeho manželství.

Přesto by jste uvítala, kdyby jste se zajímala ALESPION O VAŠÍ DCERKU.  Natolik už jí asi znáte že víte, že ona první krok neuděůlá- Možná by jste mohla vypustit zkušební sondu. Třeba v podobě pohlednice k přání narozeninám, svátku nebo vánocum..

Pokud ani poté nezareaguje, pak jste udělala co jste mohla. Netrapte se myšlenkami na to, ja matku předšělat. Řešte spíš to aby jste se s tím moc netrápila. Budeli doma mít Aička milující se rodiče, bude mít i bez druhé babičky hezké dětství.

 

 

 

TATI KOUKEJ MI PUJČIT PENÍZE JINAK....                     15.9.2018

Asi jsem dceru rozmazlil. Fakt je, že po smrti manželky jsem pro ní dělal první poslední a tahal jí ze všech možných prušvihu. Vždyt jsem měl jenom jí.

Uměla to se mnou. Tati tatínečku, že mi dáš korunky na nové kolo vrněla, když se jí to staré zdálo málo in. A tatíneček korunky vysypal. Sypal jsem dceři peníze na všechno možné, vlastně mně ani nenapadlo jí navrhnout, že by si v sedmnácti měla najít brigádu. Ale co by tatíneček pro svou holčičku neudělal.

Situace se nezměnila, ani když se dcera krátce po maturitě vdala. Potřebovali peníze na byt. Bohužel jsem je měl, takže jsem jim hnízdečko zakoupil-. Pak bylo třeba to hnízdečko vybavit, také zaplatit mladým dovolenou. Byli z toho chození d prácestrašně unaveni.

Pak ale manželka mé dcerunky přestalůa prce bavit, On jev to horrkaždé ráno vsrávat a pak osm hodin makat. Začal podnikat na bure z domova. Piodikal až se zadlužil.  Dcera to už byla maminkou maklé Anetky přišla za mnou s pláčem, žče jim hropzí exekuce, tak jsem vybral púeníze ze své pojistce a dluh zaplatil. Jenže těch dluhu přišlo víc a dcerunka přišla s nápadem, že bych mohl prdat svůj byt a odstěhovat se na chatu, oni tAM STEJNĚ NEJEZDÍ A  MNĚ TO BUDE STAČIT., Tohle byla poslední kapka. ŘEkl jsem ne a rozpoutalo se peklo.

Otěží se chopil povedený zetáček. Psal mi vyděrčné mejli, že když neprodám byt, skočí i s mojí dcerou a vnučkou z mostu.

Jelikož jsem toho chlapce prokoukl a bylo mi jasné, že z žáedného mostu neskočí byt jsem neprodal. Pak mi napsala dcera sredceryvný mejl, že jsem sobec, který myslí jen na senbe a je mu jedno,  že jeho jediné dítě skončí i s rodinou na ulici. A že pokud byt neprodám, už nikdy vnučku neuvidím.

Neprodal jsem. V posledním mejlu mi dcera napsala, že její muž má našetěstí hodnou babičku 83let, která zastavila svůj domek, a že o mně už nechce do srti slyšet.

                                                                                                                                     JAN BOHUMÍN

Vážený pane rozhodně nejste jediný, s kým se potomcio smaží inscenovat pohádku o oslíčkovi, který se měl otřást, aby z něj pak padaly zlatky či dukáty. Naštěstí jste se konečně dokázal vzepřít. U nás je sice finanční výpomoc rodiču potmlum a jejich rodinám zela běžná, jeji hranixí je však moment, kdy tak činíme pod hrozbou sankcí. V uvaze je zde prfvně ošetřená půjčka s tím, že případná další finanční injekce, může přijít až po její uhradě.

S ohledem na zetovo finanční kaskadérství by jste u daru a půjček měl prokazatelně deklarovat, že je poskytujete dceři. Jinak se stanoiu součástí společného jmění manželu.

Svou dcer by jste měl upozornit na vymahatelské právio prarodiču na styk s prarodiči případně jí poškádlit s upozorněním na uvaze o rezervní hypotéce.

.

 

CHTĚLA JSEM BÝT DOKONALÁ ALE NEMOC MNĚ ZASTAVILA                    11.9.2018

Být chápající manželka, milující matka, skvělá kuchařka, mít vypulírovanou domácnost a ještě k tomu dobře vypadat. Taková byla moje představa dokonalé ženy.

Léta jsem žila v přesvědčení., že tak to má být, postrojovala jsem dětem i manželovi, kteří to začali brát jako samozřčejmost a doma nehnuli ani prstem.

Neuměla jsem odpočívat, sotva jsem si na chvíli sedla, už jsem si všimla, že záclonba nemá dobře srovnané záhyby, okamžitě jsem vystartovala TEN hruzný nedostatek napravit. Z křesla mně zvedla i taková maličkost, jako rozcuchaná třásně na koberci.

Žehlila jsem spodní prádlo, rčníksy skládala do skříně podle velikosti a barvy a převazovala jwe barevně sladěnou stužkou. Byla jsem hrdá na to jak dokonalá žena jsem. Vůbec mně nenapadlo že bych mohla onemocnět, byla jsem přece zdravá a hlavně výkoná.

Avšak nemoc mně zasáhla náhle a nepřipravenou, roztroušená sklerza znehybněla mně nohy a nakonec i ruce, bez francouzských holí už neudělám an i krok a mým křeslem se stal invalidní vozík.

Nemoc postoupila rychle, nebyla na ní připravena ani moje zhýčkaná rodina. Děti se museli naučit starat nejen o sebe, ale i o mně a celou dmácnost, já se musela naučit zavírat oči nad chomáčky prachu v koutech a upatlaným sporákem, o nevyžehleném prádle ani nemluvě.

Už jsem nebyla dokonalá manželka a matka, a už vůbec ne milenka, tak si manžel našel jinou. Neopusrtil mně to mu jeho morálka NEDOVOLILA,  DOKONCE mi zaplatilů pomocnici v domácnosti, ale já byla zoufalá. Z hyperaktivní ženy se stal téměř nemohoucí člověk.

Najednou jsem se musela naučit odpočívat. Postupně mi docházelo, jak planý život jsem vedla. Mohla jsem pro sebe udělat tolik krásných věcí, ale pro mně byla duležitější zářiv+ě lesknoucí se okna. A tak žiju jak žiju, manželovi toleruju milenku a od dětí občas vyslechnu jak je to hrozné, že se ze mně stal mrzák. Ale můžu si za to sama. možná i za tu nemioc která mně donutila, abych konečně přemýšlela o sobě.

                                                                                                                           JAROSLAVA PARDUBICE

S touhou po dokonalosti se setkáváme u lidí, kteří byli v dětství málo chváleni, nebo mají pčříliš křehké sebevědomí. Takto postiožné ženy se pak snaží nmaplnit arhetyp dkonalé manželky a matky. Vše má ale jeden podstatný háček- zbytek rodiny si zvykne, že se nemusí přičinit, púřesto vše běží tak jak probíhat má. Pochvaly a ocenění se dokonalá žena a matka dočká jen výjimečně.  Běda však kdyby si chtěla ulevit.

Pozice obětavé ženy je silnější než by se zdálo. Ostatní jsou na ní dost závislí. Navíc jetěžké tak obětavé ženě oponovat.

Zažil jsem klientky, které byli sto žehlit i ponožky, přesto od nich muži odcházeli za méně přičinlivějšími milenkami. Jeli partnerka dost moudrá, dopřeje svémi muýi a dětem potřebu zjistit,. že byt se sám nepoklidí, prádlo nevypere, a ani ty nákupy že se doma neobjevují samovolně.

 

 

 

ŽIVOT S POSTIŽENÝM SYNEM JE PRO MNĚ PEKLO                         3.9.2018

Vím že jsou matky, které berou svůj život s postiženým dítětem jako úděl, dkonce v něm nalézají naplnění. Já mezio ně nepatřím, a tíží mně pocit viny.

Tobiáš se jevil jako normální miminko, neměl žádné viditelné postižení, už v roce začal chodit. Ale neopakoval sůluvka, nemluvil a nereagoval, když jsem mu něco říkala. Něco se mi nezdálo, vyvíjel se upělně jinak než muj starší syn.

Doktorka mně uklidňovala že je vše v pořádku, někteří děti mluví dřív jiní později. Ale Tobby nemluvil ani ve dvou letech nevnímal co mu říkáme, myslela jsem že je hluchý, ale sluch měl podle vxyšetření v pořádku.

Kdyžř bylo obymu tři roky a stále nemluvil, poslali nás na speciální vyšetření do Prahy, Výsledek byl zdrcující, Tobby je s největší pravděpodobností autista,.

Nechtěla jsem tomu uvěřit ale diagnoza se postupně potvrzovala. Toby nemluvil a nereagoval, často plakal a křičel, v noci nespal. Léky které bral na zklidnění, zpusobili přibývání na váze, v deseti letech vážil 52kg stejně jako já.

Byli jsme s mužem uplně vyřízení psychicky i fyzicky. Nakonbec jsme se rozhodli svěřit Tobyho do ustavní péče, ale po třech měsících jsme si ho museli vzít zpátky, Křičel a plakal, byl nezvladatelný, přestal jíst a začal se pomočovat což předtím nedělal.

Nechtěli jsme aby se z něj stal ležák na kapačkách, odsouzený k pomalé smerti a doufali jsme, že to nějakl zvládneme, ale jeho stav se ani po návratu domu nezlepšil. I ty pleny už mu zustali.

Za pleny polovinu dopácím totéž za léky, nevím jaké to je se v klidu vyspat, starší syn se odstěhoval, no a já a manžel bereme antidepresiva.

Tobymu je dvanáct, váží 60kilo a já už péči o něj sama přes den , když je manžel v práci nezvládám. Někdy se s námi i pere. Neumím si představit co bude za pár let?

Jsem opravdu na konci sil, asi budu muset hledat zařízení, kde se o syna postarají. Ale mám výčitky svědomí.- Existuje začřízení, kde se o takové dítě postarají opravdu dobře.

                                                                                                                          ZUZANA, TEPLICE.

Vážená pani nelze vyloučit, žev někteří rodiče považují život s postiženým dítětem za úděl. Možná však jen nemají vaší odvaghu přiznat, že toho na je na ně moc, natož aby připustili jak by si přáli, aby jim jejich úděl pomohl někdo nést. Vy jste se alespoň pokusila. Podaříli se vám občas nalézt možnost, jak si ulevit tak jí využijte. Jinak vám hrozí vyhoření, sojené často i se záští vůči tomu, kvůli komu se tak obětujeme.

Poruchy autistického spektra patří mezi poměrě častá trápení. Naštěstí již lze nalézt kvalifikovanou pomoc.

Není projevem slabosti či nelásky, když některou z nich využijete, třeba jen na pár dní na obnovu sil.

 

MOJE NEZBAVITELNÁ ŠVAGROVÁ

Manželka mého bratra Evža je rozený organizátor. V práci jí za to cenují, ona se však rozhodla, že bude organizovat i naše životy. Bratr si zvykl, ale já jsem z toho na prášky.

Ahoj Ireno zahlaholí do telefonu. Tu výstavu mladých umělcu prostě musíš vuidět. Ne neříkej že nemáš čas- Tak zítřa ve čštyři na nákměstí. A po výstavě si zajdem na kafíčko a pa pa a zavěsí. Když Evže zavolám že na tu výstavu jít nechci urazí se,. Dělám vše pro to, aby ses po rozvodu necítila sama a ty- hlas se jí zachvěl a já už vím, že se za chvíli rozpláče. Nakonec kapituluju a na tu výstavu jdu, přestože mi moderní umění nic neříká.

Absolvuju i to kafíčko i Evžino žvanění, i když bych byla raději sama doma.-  Po rozvodu se rozhodně necítím opušgtěně a frustrovaně, zbavila jsem se pedantického škudlila, a morouse a je mi skvěle. Ona je však přesvědčená, že potřebuju rozptýlit, že potřebuji tu její společnost, že pro sebe musím něco dělat ( samozřejmě s jejím přičiněním) abych nezkostnatěla.

Ahoj Ireno ozve se v telefonu hlas naší Evženie. Já už zatrnu s čím zase příjde. Přihlásila jsem nás na univerzitu třetího věku hlásí nadšeně. Egyptologie no není to skvělé. Nixc neříkej bude to skvělé, nastartuješ mozkové bunkyx a dozvíš se plno věcí, rozplývá se. Moc ráda používá slova jako úžasné, skvě, super prostě všechno, co zorganizuje přece takové je,. Jen já to nejsem schopná docenit.

 

Jakmile její iniciativu odmítnu urazí se, obviní mně z nevděku, žaluje vzápětí bratrovu a ten mně hned volá, že jsem nevděčný sobec, protože Evženka myslí jen na mé dobro, a všechny ty aktivity dělá jen pro mé dobro. Ani bratr mi nevěčří že jsem spokojená. Jak mužu být spokojená když jsem sama. Ale já jsem. Mám Evžu ráda jen nechci, aby mi organizovala život ani nikdo jiný.

                                                                                                                                             IRENA OLOMOUC

Bože chran nás před bližními, kteří jsou postiženi chorobou páchat dobro. Jejich krédem je přesvědčení, že vědí lépe neř my, co skutečně potřebujeme.

Takže milá Ireno., budeteli zev slušnosti podléhat Evženinu tlaku, je jen otázkou času, kdy a kde se nahromaděná agrese vyvalí. Lepší variantou je to, když bouchnete směrem najevo a dáte jí najevo, lkam si ty výstavy a univerzity může strčit. V horšáím případě se vám vaše agrese obrátí proti vám. Potom budete muset pracně pátrat, proč se k vám při kontaktu s ní zhoršuje ekzém nebo vás pobolívá hlava, Přihlásíteli se do kurzui asertivity, zabijete hned několik much najednou.

Naučte se říkat ne, aniž by jste se musela omlouvat. Své odmítnutí zducodnovat. A navíc nebudete mít čas konzumovat požitky jimiž se vás rozhodla krmit.

 

 

NEVĚSTA ZA VŠECHNY PENÍZE SYN SI UMĚL VYBRAT       29.8.2018

Přiznám se, že mi byla nesmpatická už při prvním setkání. Vlasy jí hráli všemi barvami, v horním rtu pírsing, potetované měla i nohy.

Ale muj syn Adam z ní byl na větvi. Tohle je Marcelkka mami budeme se brát. Koukal na to stvoření jako na svatý obrázek, zatímco mně naskakovala husí kůže. A kde budete bydlet? Zeptala jsem se plná podezření, že samozřejmě u nás co se také splnilo.

Syn se oženil a nastěhoval si manželku k sobě do pokoje. Marcelka doma nehne prstem, nemá ani stálé zaměstnání, což mně ani nepřekvapuje, protože kdo by takovouhle osobu zaměstnal.

syn naštěstí pracuje takže mi přispívá na domácnost, ale Marcelka ráno vyspává, ani snídani mu neudělá tu připravuju já, pro sebe i pro syna,. A syn mně ještě napomíná, abych moc nerachotila nádobím a Marcelku neprobudila.

Nejraději bych na ní vylila kýbl vody. V práci jsem raději víc nbež doma a často si beru přesčasy. A pokaždé když příjdu, najdui Marcelku rozvalenou v obýváku na gauči, na klíně notebook, k tomu běží na plné pecky televize.

V koupelně se válí její a synovo prádlo dánma čeká, až ho vyperu. Na moje výtky podotkne že nemá čas. )

A syn se té= líné lemry zastává., miluje jí, a běda mně když na její stranu pronesu nějakou nelichoticvou poznámklu. Marcelka je totiž umělkyně a grafička, pracuje na nějakém dyzajnovém návrhu pro nějakou firmu, která dělá interiéry. A tak se přece nemůže zabývat takovými přízemními věcmi jako je uklid, vaření nebo praní oprádla. potřebuje in spiraci.

Začínám snít o tom že utěču, pronajmu si garsonku, ale nákjmy jsou vysoké a moje příjmy na to nedosahují.

                                                     ZUZANA, VALAŠSKÉ MEZIŘÍTŘÍ

Vážně Zuzanko syn si tedy uměl vybrat. Nejen partnerku ale i matku. Tu která mlčky trpí parazitování na své slušnosti. Život nám uštědřuje ruzné rány, partnerské výběry našich dětí jsou jednmy z nejtvrdších.

Zatím jste se marně snažila o změnu po dobrém. Ted je třeba zvolit jinou strategii.- Jednou zmožností je pasivní rezistence. Syn by přišel o vaše snídaně, v koupelně by se vám zřejmě hromadilo nevyprané prádlo. Pak by jste mohla přitvrdit. Jestli se o prádlo nepostarají poputuje do charity.

Nakonec by jste mohla zformulovat dohodu o užívání společného bytu. Jasně v ní popsat, za jakých podmínek u vás mohou zustat., Budeli to pro ně nepřijatelné, tak mají měsíc na nalezení nového bydlení. Jinak podniknete patřičné právní kroky. Marcelka by mohla dopstat soudní výpověd,.

 

 

DCERA MI NEODPUSTILA ŽE JSEM SE PODRUHÉ OŽENIL          21.8.2018

Léta jsem se staral o vážně nemocnou manželku. Žili jsme ještě s dcerou, která byla na matce možná až nezdravě závislá.

Po manželčině smrti jsme zůstali s dcerou sami. Lucii bylo už dvacet, ale neměla žádnou známost, dokonce ani kamaRÁDKY, kteréb by jí pomohli překonat bolest ze ztráty matky. A tak se upnula na mně.

Tati kam zase jdeš? A kdy se vrátíš? Tati ty j byl v hospodě cítíkm z tebe alkohol. Tati tohle by jsi neměl jíst je to nezdravé. Myslím že bychom měli přejít na vegetariánskou stravu. Tyhle a další obdobné pečovatelské věty jsem od dcery slýchával skoro deně a začali mi jít strašně na nervy.

Lucko proč nejdeš ven? Zajdi si do kina nebo do divadla, proč nejdeš s kamarádkama? Je ti už přes dvacet, tak začni žít svůj vlastní život.

Jenže ona se na mně rozlobila. Já pro tebe dělám první poslední, ale ty jsi nevděčný sobec.

Rok po manželčině smrti jsem se seznámil s Alenou a muj život dostal nový náboj. Cítil jsem se svobodný a štastný, zatímco dcera mně zahrnovala výčitkami. Udělala jsem večeři, ty jsi přišel až v deset kde jsi byl?

Alenu jsem před dcerou dlouho zbaběle tajil a přitznám se, že jsem se Lucie bál, ale nakonec jsem se rozhodl pro vlastní život. Lucie mi ztropila scénu. Jak můžeš vyměnit maminku za takovouhle.

Marně jsem argumentoval že jsem nikoho nevyměnil. Maminka je mrtvá. Nikdy na ní nezapomenu, ale život jde dál ale Alenu mám rád. Oženil jsem se s ní, a tím jsem dceru definitivně přesvědčil že jsem zrádce. Anio občas mně ráda uvidí, jsem přece její táta, ale o Aleně nechce ani slyšet. Už uplynulo pět let, dcera je stále svobodná a naše vztahy vlažné až chladné. Občas mejl, telefonát a oblikátbní dárky k narozeninám a vánocum, posílá je poštou. Mrzíé mně to hlavně kvůli ní. Jsem štastná a přál bych to i své dceři, ale zřejmě přes to nejede vlak.

                                                                    PETR, SOBĚSLAV

Lucie přišla o maminku jako téměř dospělá, bohužel však nejen pro ní, na rodiče silně fixovaná. Je běžné, převezme-li skoro dospělá dcera po maminčině smrti roli paní domu. Dělá jí dobře muželi se o tátu postarat, do jisté míry si z něj dělá náhradního partnera. Cokoli co ho vzdaluje, vnímMožná doufal že si najde partneá jako ohrožující, na novou partnerku zcela obyčejně žárlí.

Petr jí dopřál celí rok na to, aby se mohla vyrovnat s matčinou smrtí. Možná doufal že si najde partnera. Správně tušil, jak těžké by pro Lucku bylo příjmou jeho novou lásku. byl natolik moudrý, že se jí s Alenou nesnažil hned seznamovat. Jen se rozhodl žít také vlastní život. umím si představit, jak jej absence osobních kontaktu s dcerou trápí. třeba by jí mohl zavolat a pozvat jí na večeři, těžko říct zda bude souhlasit, on by však věděl že se alespoň pokusil.